VI.3.2 Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele (§ 55)

Zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze v případech:

  • jestliže byl zaměstnanec odsouzen pravomocně pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na dobu nejméně 6 měsíců. Tohoto důvodu tedy lze použít až po nabytí právní moci příslušného rozsudku;
  • porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jim vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Musí jít o takové porušení povinnosti, které svou intenzitou opravňuje zaměstnavatele k okamžitému zrušení pracovního poměru. Ve zbytku lze odkázat na výklad ohledně výpovědi z pracovního poměru pro porušení povinností.


Zaměstnavatel nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené, zaměstnancem na otcovské dovolené, zaměstnancem nebo zaměstnankyní, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.

Zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dozvěděl, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl. Jestliže k porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru došlo v cizině, může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr do 2 měsíců po návratu zaměstnance z ciziny. Jestliže se v průběhu dvouměsíční lhůty pro okamžité zrušení pracovního poměru jednání zaměstnance, v němž lze spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, stane předmětem šetření jiného orgánu, lze okamžitě zrušit pracovní poměr ještě do 2 měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel dozvěděl o výsledku tohoto šetření (§ 58).

V ostatním platí pro toto jednání zaměstnavatele to, co je uvedeno v obecných podmínkách platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru (kapitola VI.3.1).

Judikáty:

Nález ÚS - III. ÚS 298/12-1

Usnesení ÚS - II. ÚS 199/10-2

III. ÚS 3794/18


Judikáty NS:

21 Cdo 2596/2011

21 Cdo 1405/2012

21 Cdo 1515/2010

21 Cdo 4355/2009

21 Cdo 3325/2012

21 Cdo 3640/2012

21 Cdo 2590/2015

21 Cdo 3840/2014

21 Cdo 1132/2014

21 Cdo 1229/2014

21 Cdo 1271/2013

21 Cdo 1822/2013

21 Cdo 1496/2013

21 Cdo 5727/2015

21 Cdo 4762/2015

21 Cdo 3034/2016

21 Cdo 1619/2017

21 Cdo 1267/2018

21 Cdo 1631/2018

21 Cdo 3864/2018

21 Cdo 3648/2019

21 Cdo 4150/2019

21 Cdo 991/2019

21 Cdo 2212/2020

21 Cdo 943/2020

21 Cdo 1777/2021

21 Cdo 1906/2021

21 Cdo 3757/2020

21 Cdo 3269/2020

21 Cdo 2555/2021

21 Cdo 733/2022

21 Cdo 1357/2022

21 Cdo 1425/2022 usnesení, rozsudek

21 Cdo 1831/2022

21 Cdo 2332/2021

21 Cdo 2467/2022

21 Cdo 2566/2022

21 Cdo 1998/2021

21 Cdo 1184/2022

21 Cdo 1760/2022

21 Cdo 410/2023

21 Cdo 911/2023