Příručka pro personální agendu a odměňování zaměstnanců

VI.3.2 Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele (§ 55)

Zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze v případech:

jestliže byl zaměstnanec odsouzen pravomocně pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním na dobu nejméně 6 měsíců. Tohoto důvodu tedy lze použít až po nabytí právní moci příslušného rozsudku;
porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jim vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Musí jít o takové porušení povinnosti, které svou intenzitou opravňuje zaměstnavatele k okamžitému zrušení pracovního poměru. Ve zbytku lze odkázat na výklad ohledně výpovědi z pracovního poměru pro porušení povinností.

Zaměstnavatel nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr s těhotnou zaměstnankyní, zaměstnankyní na mateřské dovolené, zaměstnancem na otcovské dovolené, zaměstnancem nebo zaměstnankyní, kteří čerpají rodičovskou dovolenou.

Zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dozvěděl, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl. Jestliže k porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru došlo v cizině, může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr do 2 měsíců po návratu zaměstnance z ciziny. Jestliže se v průběhu dvouměsíční lhůty pro okamžité zrušení pracovního poměru jednání zaměstnance, v němž lze spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, stane předmětem šetření jiného orgánu, lze okamžitě zrušit pracovní poměr ještě do 2 měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel dozvěděl o výsledku tohoto šetření (§ 58).

V ostatním platí pro toto jednání zaměstnavatele to, co je uvedeno v obecných podmínkách platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru (kapitola VI.3.1).

Judikáty:

Nález ÚS - III. ÚS 298/12-1

Usnesení ÚS - II. ÚS 199/10-2

Judikáty NS: