21 Cdo 1425/2022-233

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně A. D., narozené XY, bytem XY, zastoupené Ing. Mgr. Bc. Václavem Holým, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Příkopě č. 857/18, proti žalovanému HEWER, z. s. se sídlem v Praze 10 – Strašnicích, Černokostelecká č. 2020/20, IČO 66000653, zastoupenému Mgr. Karlem Jindrákem, advokátem se sídlem v Praze 10 – Strašnicích, Černokostelecká č. 856/33, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 16 C 216/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2021, č. j. 30 Co 231/2021-185, takto:

Odkládají se až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci:
a) právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2021, č. j. 30 Co 231/2021-185, v části výroku I., jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. dubna 2021, č. j. 16 C 216/2019-160, ve výroku I. o věci samé,
b) vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2021, č. j. 30 Co 231/2021-185, v části výroku I., v níž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. dubna 2021, č. j. 16 C 216/2019-160, ve výroku o náhradě nákladů řízení,
c) vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2021, č. j. 30 Co 231/2021-185, ve výroku II., kterým byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 6 776 Kč k rukám advokáta Mgr. Karla Jindráka.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 27. 4. 2021, č. j. 16 C 216/2019-160, zamítl žalobu na určení, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 12. 9. 2019 je neplatné (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 20.328,- Kč k rukám Mgr. Karla Jindráka (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 8. 2021, č. j. 30 Co 231/2021-185, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.776,-Kč k rukám advokáta Mgr. Karla Jindráka (výrok II.).

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) dovolání. Dovolatelka současně navrhla odložení právní moci napadeného rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že je souběžně vedeno řízení o náhradu mzdy ve výši 59.258,- Kč, které bylo přerušeno do pravomocného rozhodnutí o neplatnosti rozvázání pracovního poměru ze dne 12. 9. 2019. Doručením napadeného rozsudku o neplatnosti rozvázání pracovního poměru oběma účastníkům odpadla překážka pokračování v řízení ohledně mzdy. Žaloba na náhradu mzdy by musela být zamítnuta s ohledem na výsledek řízení ohledně neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Dovolatelka je proto závažně ohrožena na svých právech, pokud by došlo k zamítnutí žaloby na náhradu mzdy dříve, než bude dovolacím soudem rozhodnuto o jejím dovolání.

Podle ustanovení § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit

a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo

b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

Podle ustálené judikatury soudů chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly právní účinky vyplývající z právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru, musí podat žalobu o určení jeho neplatnosti nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. 6 Cz 5/68, uveřejněný pod č. 40/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980, sp. zn. 6 Cz 8/80, uveřejněný pod č. 43/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96, uveřejněný pod č. 75/1997 v časopise Soudní judikatura). Nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Po marném uplynutí dvouměsíční lhůty právo na určení neplatnosti právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru zanikne, a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), a to ani formou předběžné otázky; nebyla-li neplatnost právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (srov. například již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96).

Z uvedeného vyplývá, že závěr o věcné opodstatněnosti nároku žalobkyně na náhradu mzdy podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce, jehož základním předpokladem je (vedle oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání) neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, závisí na rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Pravomocný rozsudek, kterým by byla žaloba na náhradu mzdy zamítnuta dříve, než bude dovolacím soudem v projednávané věci rozhodnuto o podaném dovolání, by potom – za situace, kdy by dovolacím soudem bylo rozhodnuto o změně nebo zrušení rozsudku odvolacího soudu – znamenal zásah do práv dovolatelky, který by bylo možné napravit jen žalobou na obnovu řízení [srov. § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Nejvyšší soud proto shledal, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu by dovolatelka mohla být závažně ohrožena ve svých právech, a vzhledem k tomu, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé), že právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2021, č. j. 30 Co 231/2021-185, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 4. 2021, č. j. 16 C 216/2019-160, ve výroku I. o věci samé, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalobkyně [§ 243 písm. b) o. s. ř.].

Protože by neprodleným výkonem rozhodnutí (exekucí) napadeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2021, č. j. 30 Co 231/2021-185, v části výroku I., v níž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 4. 2021, č. j. 16 C 216/2019-160, ve výroku o náhradě nákladů řízení, a ve výroku II., kterým byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.776,- Kč k rukám advokáta Mgr. Karla Jindráka, hrozila dovolatelce závažná újma, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. odložil vykonatelnost uvedených výroků rozsudku odvolacího soudu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 5. 2022

JUDr. Pavel Malý
předseda senátu

Citace:

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1425/2022

www.nsoud.cz