Zákoník práce v § 16 odst. 1 stanoví zásadu rovného zacházení zaměstnavatelů se všemi zaměstnanci (tj. bez rozdílu pohlaví, rasy, národnosti, etnického původu, sexuální orientace, věku, náboženského vyznání atd.), pokud jde o:
Zákoník práce stanoví obecně zákaz jakékoliv diskriminace, zvláště pak z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů. Diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví.
Pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné upravuje zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon).
Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud z povahy pracovních činností vyplývá, že toto rozdílné zacházení je podstatným požadavkem nezbytným pro výkon práce. Účel sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený. Za diskriminaci se rovněž nepovažují opatření, jejichž účelem je odůvodněno předcházení nebo vyrovnání nevýhod, které vyplývají z příslušnosti fyzické osoby ke skupině vymezené některým z důvodů uvedených v antidiskriminačním zákoně.
Porušení zásady rovného zacházení je porušením povinnosti zaměstnavatele a zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu způsobenou takovým jednáním. Povinnost k náhradě škody se dle okolností posoudí dle ustanovení § 265 odst. 1 zákoníku práce, podle nějž je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům, nebo dle ustanovení § 265 odst. 2 zákoníku práce, podle nějž je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem. Blíže k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu 21 Cdo 2863/2015.
Prostředky ochrany před diskriminací upravuje přímo antidiskriminační zákon. Zaměstnanec, který byl dotčen porušením práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo ze zákazu diskriminace dle antidiskriminačního zákona, se může u soudu domáhat, aby:
a) bylo upuštěno od diskriminace,
b) byly odstraněny následky diskriminačního zásahu, a
c) mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
Pokud by takové zjednání nápravy nebylo postačující, pak v případě, že byla ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost zaměstnance nebo jeho vážnost ve společnosti, má zaměstnanec právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Výši náhrady určuje soud. Totožná práva přiznává novější judikatura též v případě porušení zásady rovného zacházení, které není zároveň diskriminací.
Pokud přitom zaměstnanec u soudu uvede skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany zaměstnavatele došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace, potom podle § 133a občanského soudního řádu platí, že skutečnosti tvrzené o tom, že účastník byl přímo nebo nepřímo diskriminován, má soud ve věcech pracovních za prokázané, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Důkazní břemeno je tedy v těchto sporech na zaměstnavateli. K přechodu důkazního břemene na zaměstnavatele dochází ale teprve poté, co zaměstnanec tvrdí a rovněž prokáže, že s ním skutečně bylo zacházeno závadným způsobem. Blíže srov. rozsudek Nejvyššího soudu 21 Cdo 230/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu 21 Cdo 572/2011.
Přestupku se dopustí zaměstnavatel, který poruší povinnosti na úseku rovného zacházení - § 11 a § 24 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce.
Judikáty NS:
Judikáty ÚS:
Judikáty SD EU:
C-587/20 Rozsudek of the Soudní dvůr of 02 června 2022, Ligebehandlingsnævnet, jednající jménem A v. HK/Danmark a HK/Privat, C-587/20 (ECLI:EU:C:2022:419, https://e-justice.europa.eu/ecli/ECLI:EU:C:2022:419)
C-344/20 Rozsudek of the Soudní dvůr of 13 října 2022, L.F. v. S.C.R.L, C-344/20 (ECLI:EU:C:2022:774,https://e-justice.europa.eu/ecli/ECLI:EU:C:2022:774)
C-301-21 Rozsudek of the Soudní dvůr of 20 října 2022, Curtea de Apel Alba Iulia a další v. YF a další, C-301/21 (ECLI:EU:C:2022:811, https://e-justice.europa.eu/ecli/ECLI:EU:C:2022:811)
C-304/21 Rozsudek of the Soudní dvůr of 17 listopadu 2022, VT v. Ministero dell'Interno a Ministero dell'interno - Dipartimento della Pubblica Sicurezza - Direzione centrale per le risorse umane, C-304/21 (ECLI:EU:C:2022:897, https://e-justice.europa.eu/ecli/ECLI:EU:C:2022:897)
C-356/21 Rozsudek of the Soudní dvůr of 12 ledna 2023, J.K. v. TP S.A, C-356/21 (ECLI:EU:C:2023:9, https://e-justice.europa.eu/ecli/ECLI:EU:C:2023:9)