Mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo na některou jejich složku. Toto zákonem stanovené období splatnosti může být v případě mzdy (avšak nikoliv platu) dohodou zkráceno, nelze je však prodloužit. Pokud zaměstnanci v určitém měsíci vznikne právo na mzdu, plat nebo jejich složku, musí zaměstnavatel toto právo nejpozději do konce následujícího měsíce uspokojit.
Zaměstnavatel je dále povinen v rámci období splatnosti sjednat (individuální nebo kolektivní smlouvou), stanovit nebo určit pravidelný termín výplaty mzdy, což je konkrétní den, v němž je výplata mzdy nebo platu pravidelně prováděna.
Období splatnosti mzdy (platu) je klíčové z hlediska vzniku práva zaměstnance okamžitě zrušit pracovní poměr. Toto právo vzniká zaměstnanci v případě, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo jejich náhradu nebo jakoukoli jejich část do 15 dnů od uplynutí období splatnosti. Nestačí tedy, pokud je zaměstnavatel s výplatou mzdy nebo platu v prodlení po dobu 15 dní od pravidelného termínu výplaty mzdy nebo platu, ale musí jít skutečně o prodlení oproti období splatnosti dle § 141 odst. 1 zákoníku práce.
Mzda, plat a jejich jednotlivé složky stanovené, sjednané nebo určené za hodinu práce přísluší zaměstnanci i za zlomky hodin, které odpracoval v období, za které se mzda nebo plat poskytuje. Není tedy v souladu se zákonem, pokud zaměstnavatel provádí zaokrouhlování pracovní doby na celé hodiny nebo jejich úseky (půlhodiny či čtvrthodiny).
Jestliže zaměstnanec během termínu výplaty mzdy či platu čerpá dovolenou, je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci mzdu nebo plat splatnou během dovolené před nástupem dovolené, pokud se obě strany nedohodnou jinak. Toto ustanovení platí jak v případě hotovostní, tak v případě bezhotovostní výplaty mzdy nebo platu. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu, je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci před nástupem dovolené přiměřenou zálohu na mzdu či plat a zbývající část mzdy nebo platu je povinen vyplatit nejpozději v nejbližším výplatním termínu následujícím po dovolené.
Při skončení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci na jeho žádost mzdu nebo plat za měsíční období, na které mu vzniklo právo, v den skončení pracovního poměru. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu, je zaměstnavatel povinen vyplatit mzdu nebo plat nejpozději v nejbližším výplatním termínu následujícím po dni skončení pracovního poměru.
Mzda nebo plat se vyplácí v zákonných penězích, což jsou koruny české, a zaokrouhlují se na celé koruny směrem nahoru. Zaměstnavatel může vyplácet zaměstnanci s jeho souhlasem mzdu, plat nebo jejich část v dohodnuté cizí měně, pokud je k této měně vyhlašován Českou národní bankou kurz devizového trhu, a to jen pokud jde o:
Pro přepočet mzdy nebo platu nebo jejich částí se použije kurs vyhlášený Českou národní bankou pro první pracovní den v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo jejich část, pokud si zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodli jiný pracovní den. Mzda nebo plat se i v tomto případě zaokrouhlují směrem nahoru.
S účinností od 1. 6. 2025 se mění prioritní zákoníkem práce stanovený způsob výplaty mzdy nebo platu tak, že nově zaměstnavatel vyplácí mzdu nebo plat po provedení příslušných srážek ze mzdy nebo z platu (podle zákoníku práce nebo zvláštního právního předpisu) na svůj náklad a nebezpečí bezhotovostním převodem na platební účet určený zaměstnancem, a to tak, aby je měl zaměstnanec k dispozici nejpozději v pravidelném termínu jejich výplaty. Je-li zaměstnanci vyplácena mzda nebo plat v českých korunách, může zaměstnanec určit pro jejich výplatu jen platební účet vedený v českých korunách u banky, spořitelního družstva nebo úvěrního družstva se sídlem v České republice nebo pobočky zahraniční banky se sídlem v České republice.
Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout i na jiném způsobu výplaty. Vyjádří-li zaměstnanec s výplatou mzdy nebo platu na platební účet písemný nesouhlas, nebo neposkytne-li k její výplatě potřebnou součinnost nebo nemá-li platební účet zřízen, vyplácí zaměstnavatel zaměstnanci mzdu nebo plat v hotovosti na pracovišti a v pracovní době. Lze dohodnout i jinou dobu a jiné místo výplaty. Pokud se zaměstnanec nemůže dostavit k výplatě mzdy nebo platu, je zaměstnavatel povinen mu zaslat mzdu nebo plat nejpozději v pravidelném termínu výplaty, popř. v nejbližší pracovní den na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se zaměstnancem nedohodne na jiném termínu nebo způsobu výplaty.
Zaměstnavatel se složitými provozními podmínkami pro výplatu mzdy nebo platu může zaměstnanci mzdu nebo plat zaslat tak, aby je měl zaměstnanec k dispozici nejpozději v termínu určeném pro jejich výplatu. Složitými provozními podmínkami se rozumí takové podmínky, které zaměstnavateli podstatným způsobem ztěžují nebo až znemožňují zajišťovat výplatu mezd nebo platů na pracovišti, například v případě zaměstnanců pracujících z domova (§ 317 zákoníku práce) nebo zaměstnanců, u nichž se pracoviště často střídá (například zaměstnanci pracující na stavbách a staveništích).
Zaměstnanec může k převzetí mzdy nebo platu zmocnit písemně i jinou osobu. Písemné zmocnění je povinné i pro převzetí mzdy nebo platu manželem nebo partnerem. Bez písemného zmocnění může být mzda nebo plat vyplacen jiné osobě než zaměstnanci, pokud to stanoví:
Vedle uvedených případů může prakticky docházet k výplatě mzdy nebo platu jiné osobě než zaměstnanci i v jiných případech, například při omezení svéprávnosti zaměstnance nebo ustanovení opatrovníka.
Při měsíčním zúčtování mzdy nebo platu je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci písemný doklad s údaji o jednotlivých složkách mzdy nebo platu a o provedených srážkách (tzv. výplatní pásku). Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen mu předložit k nahlédnutí doklady, na jejichž základě byla mzda nebo plat vypočteny.
Uvedená pravidla platí obdobně i pro splatnost a výplatu odměny za pracovní pohotovost a náhrady mzdy nebo platu. Zaměstnavatel a zaměstnanec se však mohou dohodnout i na odlišných pravidlech.
Vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat do 3 let od výplaty, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené (§ 331 zákoníku práce).
Judikáty NS: