XIV.8.1 Kolektivní smlouva

Kolektivní smlouva upravuje práva zaměstnanců v pracovněprávních vztazích, jakož i práva nebo povinnosti smluvních stran této smlouvy. Kolektivní smlouvu smí za zaměstnance uzavřít pouze odborová  organizace, která ji uzavírá za všechny zaměstnance (i odborově neorganizované). Jiní zástupci zaměstnanců kolektivní smlouvu uzavřít nesmějí. K ujednáním v kolektivní smlouvě, která zaměstnancům ukládají povinnosti nebo zkracují jejich práva stanovená zákoníkem práce, se nepřihlíží.

V ustanoveních obsahujících závazky, ze kterých v souladu s právními předpisy vznikají nároky jednotlivým zaměstnancům nebo z nichž vyplývají pro zaměstnance určitá práva a povinnosti, je kolektivní smlouva normativní povahy (pramenem práva). Ostatní závazky, zpravidla upravující kolektivní vztahy mezi zaměstnavateli a odborovými organizacemi, z nichž nevznikají zaměstnancům nároky, práva nebo povinnosti jsou závazky smluvní povahy.

Předmět úpravy v kolektivních smlouvách je především věcí smluvního ujednání stran kolektivní smlouvy podle zásady, že co není zákonem zakázáno, je dovoleno. Zákoník práce výslovně předpokládá, že v kolektivní smlouvě je možné upravit práva zaměstnanců v pracovněprávních vztazích, jakož i práva nebo povinnosti smluvních stran této smlouvy. V kolektivní smlouvě však nelze upravit následující:

• ujednání, která zaměstnancům ukládají nové povinnosti;
• ujednání, která zkracují práva zaměstnanců stanovená zákoníkem práce.

K takovým ujednáním v kolektivní smlouvě se nepřihlíží (§ 23 odst. 1 zákoníku práce). Možný obsah kolektivní smlouvy je vždy omezen podmínkou, že úprava není v rozporu s právním předpisem.

Zákoník práce rozlišuje dva druhy kolektivních smluv, a to podnikové kolektivní smlouvy a kolektivní smlouvy vyššího stupně (§ 23 odst. 3 zákoníku práce):

• podniková kolektivní smlouva je uzavřena mezi zaměstnavatelem (nebo více zaměstnavateli) a odborovou organizací (nebo více odborovými organizacemi) působící u tohoto zaměstnavatele (těchto zaměstnavatelů);
• kolektivní smlouva vyššího stupně je uzavřena mezi organizací zaměstnavatelů (nebo organizacemi zaměstnavatelů) a odborovou organizací (nebo více odborovými organizacemi).

Vzájemný vztah podnikové kolektivní smlouvy a kolektivní smlouvy vyššího stupně řeší zákoník práce tak, že k ujednáním podnikové kolektivní smlouvy, která upravují práva z pracovněprávních vztahů zaměstnanců v menším rozsahu než kolektivní smlouvy vyššího stupně, se nepřihlíží (§ 27 odst. 1 zákoníku práce). Dále pak platí, že k ujednáním kolektivní smlouvy vyššího stupně, která upravují práva z pracovněprávních vztahů zaměstnanců v menším rozsahu než kolektivní smlouvy vyššího stupně, jejichž závaznost byla rozšířena na další zaměstnavatele podle zákona o kolektivním vyjednávání, se nepřihlíží (§ 27 odst. 2 zákoníku práce).

Kolektivní smlouva musí být uzavřena písemně a podepsána smluvními stranami na téže písemnosti, jinak se k ní nepřihlíží (§ 27 odst. 3 zákoníku práce). Kolektivní smlouva je závazná pro její smluvní strany, a dále pro:

• zaměstnavatele, kteří jsou členy organizace zaměstnavatelů, která uzavřela kolektivní smlouvu vyššího stupně, a pro zaměstnavatele, kteří v době účinnosti kolektivní smlouvy z organizace zaměstnavatelů vystoupili;
• zaměstnance, za které uzavřela kolektivní smlouvu odborová organizace nebo odborové organizace. Odborová organizace uzavírá kolektivní smlouvu nejen za své členy, ale i za zaměstnance, kteří nejsou odborově organizováni;
• odborové organizace, za které uzavřela kolektivní smlouvu vyššího stupně odborová organizace.

Pokud u zaměstnavatele působí více odborových organizací, musí zaměstnavatel jednat o uzavření kolektivní smlouvy se všemi z nich. Odborové organizace vystupují a jednají s důsledky pro všechny zaměstnance společně a ve vzájemné shodě (tedy podle principu „jeden za všechny, všichni za jednoho“), pokud se se zaměstnavatelem a mezi sebou nedohodnou na jiném postupu. Pokud se však odborové organizace na společném postupu neshodnou do 30 dnů od zahájení vzájemných jednání, jsou povinny o této skutečnosti zaměstnavatele bez odkladu informovat.

Zaměstnavatel je v takovém případě oprávněn uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací, která má největší počet členů, kteří jsou v pracovním poměru u zaměstnavatele, nebo s více odborovými organizacemi, které mají dohromady největší počet členů, kteří jsou v pracovním poměru u zaměstnavatele (nemusí ale jít o nadpoloviční většinu všech zaměstnanců), jsou-li současně splněny následující podmínky:

• po marném uplynutí lhůty 30 dnů pro nalezení shody mezi odborovými organizacemi zaměstnavatel zveřejnil způsobem obvyklým a dostupným všem zaměstnancům (v praxi půjde např. o nástěnky či vnitropodnikovou síť), se kterou odborovou organizací nebo více odborovými organizacemi hodlá uzavřít kolektivní smlouvu,
• uplynula lhůta 30 dnů od oznámení zaměstnavatele podle předchozího bodu, a
• zaměstnanci, kteří jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru, neprojeví stanoveným způsobem nesouhlas s oznámeným záměrem zaměstnavatele (§ 24 odst. 4 zákoníku práce).

Zaměstnavatel nemůže uzavřít kolektivní smlouvu s odborovou organizací nebo odborovými organizacemi, které uvedl ve svém oznámení podle § 24 odst. 3 zákoníku práce, pokud je zaměstnavateli ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení doručeno prohlášení nadpoloviční většiny všech zaměstnanců v pracovním poměru (zde už tedy jde o všechny zaměstnance včetně odborově neorganizovaných) u tohoto zaměstnavatele, kteří písemně prohlásí, že nesouhlasí s tímto postupem uzavírání kolektivní smlouvy. V prohlášení nadpoloviční většiny všech zaměstnanců v pracovním poměru u zaměstnavatele může být rovněž určena odborová organizace nebo více odborových organizací, s nimiž by měla být uzavřena kolektivní smlouva. V takovém případě je zaměstnavatel oprávněn uzavřít kolektivní smlouvu s touto odborovou organizací nebo těmito více odborovými organizacemi.

Ostatní odborové organizace, které nemají největší počet členů, kteří jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru, nebo nebyly určeny v prohlášení nadpoloviční většinou všech zaměstnanců, kteří jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru, mají právo na informaci o zahájení jednání o uzavření kolektivní smlouvy a právo na projednání předloženého a závěrečného návrhu kolektivní smlouvy se zaměstnavatelem. Předložený návrh kolektivní smlouvy je zaměstnavatel povinen projednat s ostatními odborovými organizacemi bez zbytečného odkladu, nejpozději však ve lhůtě 7 dnů od zahájení jednání. Závěrečný návrh kolektivní smlouvy je zaměstnavatel povinen projednat s ostatními odborovými organizacemi před uzavřením kolektivní smlouvy.

Právo zaměstnavatele uzavřít kolektivní smlouvu zaniká, není-li kolektivní smlouva uzavřena do 6 měsíců ode dne, kdy:

• oznámil zaměstnancům, se kterou odborovou organizací nebo odborovými organizacemi hodlá uzavřít kolektivní smlouvu, nebo
• bylo zaměstnavateli doručeno prohlášení zaměstnanců s určenou odborovou organizací nebo odborovými organizacemi, se kterými má být kolektivní smlouva uzavřena.

Ustanovení § 8 zákona o kolektivním vyjednávání stanoví tento postup při uzavírání kolektivních smluv:

• kolektivní vyjednávání je zahájeno předložením písemného návrhu na uzavření kolektivní smlouvy jednou ze smluvních stran (např. zaměstnavatel, více zaměstnavatelů, jedna nebo více organizací zaměstnavatelů) druhé smluvní straně (např. jedna nebo více odborových organizací);
• smluvní strana, která návrh obdržela, je povinna na návrh písemně odpovědět bez zbytečného odkladu nejpozději však do 7 pracovních dnů, není-li dohodnuta jiná doba, a vyjádřit se k těm návrhům, které nepřijala (tedy uvést důvody jejich odmítnutí);
• smluvní strany jsou povinny vzájemně spolu jednat a poskytovat si další požadovanou součinnost, pokud nebude v rozporu s jejich oprávněnými zájmy;
• byla-li kolektivní smlouva uzavřena na dobu určitou, nebo byla-li uzavřena na dobu neurčitou a účastníci si dohodli možnost její změny k určitému datu, nebo došlo-li k její výpovědi, jsou účastníci kolektivní smlouvy povinni nejméně 60 dnů před skončením účinnosti dosavadní kolektivní smlouvy, popřípadě před datem, ke kterému si účastníci dohodli možnost její změny, zahájit jednání o uzavření nové kolektivní smlouvy;
• smluvní strany mohou v kolektivní smlouvě dohodnout možnost změny kolektivní smlouvy a její rozsah. Při této změně se postupuje jako při uzavírání kolektivní smlouvy.

V praxi zpravidla průběh kolektivního vyjednávání o kolektivní smlouvě probíhá tak, že po předložení prvního písemného návrhu a odpovědi na něj se konají osobní schůzky zástupců stran. Pokud jde o obsah těchto schůzek, jejich počet, čas konání apod., zde záleží vždy na vůli stran a rovněž na zvyklostech u konkrétního zaměstnavatele nebo v konkrétním odvětví.

Z jednotlivých schůzek lze pořizovat zápisy, kde lze zejména uvést, na jakých bodech se strany již shodly a kde naopak zůstává diskuse dosud otevřená. Tím dochází k postupnému odbourávání sporných bodů a ke sbližování stanovisek stran, případně k potvrzení, že mezi stranami existuje kolektivní spor (viz dále).

Výsledkem úspěšného kolektivního vyjednávání o kolektivní smlouvě je návrh kolektivní smlouvy připravený a vzájemně odsouhlasený oběma stranami, který je následně na stejné listině podepsán a tím je kolektivní smlouva uzavřena.

Kolektivní smlouva může být uzavřena jak na dobu určitou, tak na dobu neurčitou (§ 26 odst. 1 zákoníku práce). Zvláštností kolektivní smlouvy je, že její účinnost začíná prvním dnem období, na které byla kolektivní smlouva uzavřena (§ 26 odst. 2 zákoníku práce), což může být i zpětně. Například je možné, aby smluvní strany v únoru příslušného kalendářního roku uzavřely kolektivní smlouvu s účinností od 1. 1. daného kalendářního roku.

Kolektivní smlouvu uzavřenou na dobu určitou i neurčitou lze vypovědět. Výpověď musí být písemná a nemůže být dána dříve než po uplynutí 6 měsíců od data účinnosti kolektivní smlouvy. Zákoník práce dále stanoví, že výpovědní doba činí nejméně 6 měsíců (tato doba může tedy být kolektivní smlouvou jedině prodloužena) a začíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé smluvní straně (§ 26 odst. 1 zákoníku práce).

Kolektivní smlouvu není možné nahradit jinou smlouvou (například nepojmenovanou smlouvou podle občanského zákoníku) a není možné se domáhat relativní neúčinnosti kolektivní smlouvy. Kolektivní smlouvu není možné zrušit odstoupením jedné ze smluvních stran. Sjednají-li si smluvní strany právo odstoupit od kolektivní smlouvy, nepřihlíží se k tomu (§ 28 zákoníku práce).

Při zániku odborové organizace skončí účinnost kolektivní smlouvy nejpozději posledním dnem následujícího kalendářního roku (§ 26 odst. 3 zákoníku práce).

Smluvní strany kolektivní smlouvy jsou povinny s obsahem kolektivní smlouvy seznámit zaměstnance nejpozději do 15 dnů od jejího uzavření. Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby byla kolektivní smlouva přístupná všem jeho zaměstnancům (§ 29 zákoníku práce).

Judikát NSS: 1 Ads 72/2018 (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.10.2018, čj. 1 Ads 72/2018 - 46, www.nssoud.cz)

Judikát ÚS: I. ÚS 4175/18