Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů je proces, kdy na základě určité právní skutečnosti (k tomu viz dále) dojde ze zákona automaticky ke změně v osobě zaměstnavatele, ale pracovněprávní vztah nadále beze změn pokračuje. Laicky řečeno zaměstnavatelem je po přechodu práv a povinností „někdo jiný“, ale zbývající parametry pracovněprávního vztahu (osoba zaměstnance, druh práce, místo výkonu práce, další dohodnuté podmínky) zůstávají zachovány.
K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených zákoníkem práce nebo jiným zvláštním právním předpisem (zákonem). Zaměstnavatelé tedy nemohou přechod práv a povinností smluvně vyloučit (nemůžou se dohodnout, že k přechodu nedojde, pokud k němu ze zákona dojít má) a stejně tak nemohou smluvně rozšířit případy, kdy k přechodu práv a povinností dochází.
V případě, že dochází k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, dosavadní zaměstnavatel nerozvazuje pracovní poměr se zaměstnanci, kteří přecházejí k přejímajícímu zaměstnavateli. Pracovní poměr těchto zaměstnanců zůstává ze zákona zachován, mění se pouze osoba zaměstnavatele. Proto také nový zaměstnavatel s nimi nesjednává novou pracovní smlouvu. Pokud mezi přejímajícím zaměstnavatelem a zaměstnancem nedojde k dohodě o změně pracovní smlouvy, je přejímající zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy sjednané s dosavadním zaměstnavatelem a plnit i ostatní závazky z této pracovní smlouvy.
K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může tedy dojít jednak na základě zvláštního právního předpisu, jednak na základě § 338 odst. 2 a 3 zákoníku práce.
Mezi případy přechodu práv a povinností na základě zvláštního právního předpisu patří zejména:
Případy přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů podle zákoníku práce upravuje § 338 odst. 2 a 3. Podle tohoto ustanovení v případě, že dochází k převodu činnosti zaměstnavatele nebo její části, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele.
K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z dosavadního zaměstnavatele na přejímajícího zaměstnavatele podle zákoníku práce tedy dochází:
Definice činnosti nebo její části v § 338 odst. 3 nově zakotvuje podmínky, které musí být kumulativně splněny, aby při převodu činnosti ve výše uvedených případech došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Tyto podmínky se však nevztahují na případy, kdy zvláštní právní předpis stanoví, že se určitá obchodní transakce považuje za převod činnosti zaměstnavatele. Neuplatní se tak například v případě koupě závodu nebo fúze sloučením, což jsou případy, u kterých občanský zákoník výslovně zakotvuje, že se považují za převod činnosti zaměstnavatele. V těchto případech tedy dochází k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů bez ohledu na to, zdali jsou podmínky vypočtené v § 338 odst. 3 splněny.
Nejde-li o převod činnosti zaměstnavatele podle jiného zákona, k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů při převodu činnosti zaměstnavatele nebo její části proto dochází pouze v případě, že:
Přejímajícím zaměstnavatelem je právnická nebo fyzická osoba, která je způsobilá jako zaměstnavatel pokračovat v plnění činností dosavadního zaměstnavatele nebo v činnosti obdobného druhu, přičemž tato osoba je za přejímajícího zaměstnavatele považována bez ohledu na právní důvod převodu (např. fúze sloučením, fúze splynutím, koupě závodu) i bez ohledu na to, zda dochází k převodu vlastnických práv k vybavení, které přecházející zaměstnanci používají k výkonu práce (např. pronájem).
Práva a povinnosti z individuálních pracovněprávních vztahů přechází na přejímajícího zaměstnavatele v nezměněném rozsahu. Práva a povinnosti z kolektivní smlouvy přecházejí na přejímajícího zaměstnavatele na dobu účinnosti kolektivní smlouvy (nejdéle však do konce následujícího kalendářního roku po přechodu práv a povinností).
Zaměstnanci jsou při přechodu práv a povinnosti z pracovněprávních vztahů ve specifickém postavení, protože nemohou přechodu práv a povinností zabránit a nemohou tedy docílit toho, aby k přejímajícímu zaměstnavateli nepřešli. Zákoník práce toto postavení odráží třemi zvláštnostmi:
Pokud zvláštní právní předpis nestanoví něco jiného, pak práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztahy do dne převodu zanikly, zůstávají nedotčeny.
Ustanovení o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů se použijí i v případech, kdy o převodu činnosti zaměstnavatele nebo její části rozhodl nadřízený orgán, tedy ten orgán, který je podle zvláštních právních předpisů oprávněn vykonávat vůči zaměstnavateli řídící působnost při plnění jeho úkolů.
Judikáty NS:
Judikát NSS: