V pracovněprávních vztazích platí zvláštní pravidlo počítání času (konkrétně lhůt) v § 332. Tato koncepce vychází ze skutečnosti, že pro pracovněprávní účely je pravidlo stavení běhu lhůt podle občanského zákoníku nevhodné z hlediska délky možného prodloužení nejen o zbytek lhůty, ale o dalších šest měsíců. Zákoník práce obsahuje celou řadu tzv. krátkých lhůt počítaných na dny, týdny, případně na nižší počet měsíců. U těchto lhůt nelze spravedlivě požadovat jejich prodloužení v rozsahu vyplývajícím z občanského zákoníku.
Úprava v zákoníku práce proto obecně pro všechny lhůty podle zákoníku práce stanoví, že po odpadnutí zákonné překážky pouze doběhne zbytek zákonem stanovené lhůty bez jejího prodlužování. Pro případy, kdy zbývá po odpadnutí překážky podle věty první méně než 5 dnů do uplynutí lhůty, neskončí tato lhůta dříve než za 10 dnů ode dne, kdy začala znovu běžet. Jedná se o dny kalendářní.