I.7        Důsledky vad právních jednání

V důsledku vady pak může být právní jednání zdánlivé (nicotné), absolutně neplatné, relativně neplatné, případně vada nemusí mít takto striktní důsledek a překlene se výkladem.

Nejzávažnějším následkem vady je zdánlivost (nicotnost) právního jednání. Nicotné právní jednání vůbec neexistuje (o právní jednání zde v důsledku vady vůbec nejde), nevyvolává žádné účinky a nepřihlíží se k němu.

Nicotné je právní jednání:

• jestliže chybí vůle jednající osoby (§ 551 občanského zákoníku);
• jestliže projevená vůle není vážná (§ 552 občanského zákoníku);
• jestliže obsah právního jednání nelze vůbec zjistit pro neurčitost či nesrozumitelnost (§ 553 odst. 1 občanského zákoníku);
• jestliže tak zákon výslovně stanoví – zákoník práce tak na řadě míst činí tím, že uvádí, že se k určitému jednání nepřihlíží.

Příkladem nicotných právních jednání podle zákoníku práce jsou kolektivní smlouva uzavřená jinak než písemně nebo není-li podepsána smluvními stranami na téže listině (§ 27 odst. 2 zákoníku práce), výpověď z pracovního poměru daná jinak než písemně (§ 50 odst. 1 zákoníku práce), okamžité zrušení pracovního poměru dané jinak než písemně (§ 60 zákoníku práce), zrušení pracovního poměru ve zkušební době jinak než písemně (§ 66 odst. 2 zákoníku práce), ujednání, kterým se strany odchýlí od § 346b až § 346d zákoníku práce, například zaměstnavatel postoupí pohledávku na náhradu škody z pracovněprávního vztahu na třetí osobu v rozporu s výslovným zákonným zákazem (§ 346d odst. 4 a § 346e zákoníku práce).

Absolutní neplatnost znamená, že právní jednání sice existuje, ale je pro vady neplatné. K této neplatnosti přitom soud v případě soudního řízení přihlédne i bez návrhu, tedy aniž by zaměstnanec či zaměstnavatel museli aktivně tvrdit, že právní jednání je neplatné.

Absolutně neplatné je právní jednání:

• které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 občanského zákoníku);
• které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku);
• které od počátku zavazuje k nemožnému plnění (§ 588 občanského zákoníku);
• kterým dochází k porušení základních zásad pracovněprávních vztahů, které chrání veřejný pořádek (§ 1a odst. 2 zákoníku práce);
• k němuž nebyl udělen zákonem předepsaný souhlas příslušného orgánu (§ 19 odst. 1 zákoníku práce).

Relativní neplatnost potom znamená, že právní jednání existuje a přes vady se považuje za platné, dokud se oprávněná strana jeho neplatnosti aktivně nedovolá.

Relativně neplatné je právní jednání:

• které se příčí dobrým mravům (§ 580 občanského zákoníku);
• které odporuje zákonu, pokud to jeho smysl a účel vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku a rovněž § 1a odst. 1 zákoníku práce);
• učiněné nesvéprávným (§ 581 občanského zákoníku);
• učiněné nikoliv v předepsané formě (§ 582 občanského zákoníku);
• učiněné v omylu o rozhodující skutečnosti, který byl vyvolán druhou stranou (§ 583 občanského zákoníku);

a to pokud není splněna některá z výše popsaných podmínek, pro něž by právní jednání bylo absolutně neplatné nebo dokonce zdánlivé.

Zákoník práce pak v § 19 odst. 3 zvlášť stanoví, že neplatnost právního jednání nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám.

Pokud jde o vady formy, zde právní předpisy upřednostňují zájem stran a ochranu pracovněprávního vztahu. Občanský zákoník proto stanoví, že vadu formy lze i dodatečně zhojit (například je uzavřena ústně pracovní smlouva a strany ji následně sepíší v písemné podobě).

Podle § 20 zákoníku práce pak platí, že nebylo-li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah. I pokud by tedy strany uzavřely ústně pracovní smlouvu a zaměstnanec podle ní nastoupil do práce, nelze již namítat její neplatnost.

Zhojení vad nicméně nezbavuje zaměstnavatele odpovědnosti za přestupek podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce.

Ne všechny vady právních jednání pak mají za následek neplatnost nebo nicotnost právního jednání. Především podle § 19 odst. 2 zákoníku práce platí, že požaduje-li zákon, aby právní jednání bylo s příslušným orgánem (například s odborovou organizací) pouze projednáno, není možné právní jednání prohlásit za neplatné jen z toho důvodu, že k tomuto projednání nedošlo. Rovněž k neplatnosti právního jednání nevedou chyby v psaní a počtech, je-li i tak význam nepochybný.

Do třetice pak platí, že pokud by důvod neplatnosti spočíval jen v nepovoleném určení množstevního, časového nebo územního rozsahu, může soud rozsah změnit tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Soud musí však uvážit, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Například je-li sjednána zkušební doba v délce trvání jednoho roku, nevede to automaticky k neplatnost ujednání o zkušební době, ale soud určí, že zkušební doba byla sjednána například v délce 3 měsíců, ledaže zjistí, že na takové zkušební době by zaměstnanec nebo zaměstnavatel neměli zájem a vůbec ji nechtěli takto uzavřít.

Judikát NS:

21 Cdo 4451/2018