Zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Tato náhrada je splatná v obvyklých termínech pro výplatu mzdy nebo platu. U zaměstnanců pracujících v nerovnoměrně rozvržené pracovní době lze náhradu mzdy nebo platu poskytovat ve výši průměrného výdělku odpovídajícího průměrné délce směny (toto pravidlo platí jen pro dovolenou, na niž vzniklo právo do 31. 12. 2020).
Zákoník práce stojí na zásadě, podle níž nárok na dovolenou nezaniká a nemůže být „přeměněn na peníze“ jinak než při skončení pracovního poměru. Dovolená musí být zásadně vyčerpána a jen při skončení pracovního poměru musí být zaměstnanci vyplacena náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou ve výši průměrného výdělku.
Náhradu mzdy nebo platu nelze poskytovat za nevyčerpanou dodatkovou dovolenou. Tato dovolená musí být vždy vyčerpána, a to přednostně.
Zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo. Zaměstnavatel je za tímto účelem oprávněn provést tzv. zákonnou srážku ze mzdy (platu) zaměstnance podle § 147 odst. 1 písm. e).
Zaměstnanci, který byl vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb do jiného členského státu Evropské unie, nepřísluší náhrada mzdy nebo platu za dovolenou v rozsahu, ve kterém mu náhrada za dovolenou přísluší podle právních předpisů členského státu, do něhož byl vyslán (§ 222a).
Judikáty SD EU:
C-120/21 (Rozsudek of the Soudní dvůr of 22 září 2022, LB v. TO, C-120/21 (ECLI:EU:C:2022:718, https://e-justice.europa.eu/ecli/ECLI:EU:C:2022:718)
C-192/22 (Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 27. dubna 2023, ECLI:EU:C:2023:347)