Jmenováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem. Nestanoví-li to zvláštní právní předpis, zakládá se pracovní poměr jmenováním pouze u vedoucího:
Jmenování provede ten, kdo je k tomu příslušný podle zvláštního právního předpisu. Nevyplývá-li příslušnost ke jmenování ze zvláštního právního předpisu, provede je u vedoucího:
Ustanovení § 33 odst. 3 přesně vymezuje okruh vedoucích funkcí, u nichž vzniká pracovní poměr jmenováním. Toto ustanovení je kogentní povahy, což znamená, že v případech, kdy zákoník práce stanoví, že pracovní poměr vzniká jmenováním, nelze jej založit pracovní smlouvou. Stejně tak nelze založit pracovní poměr jmenováním v jiných případech, než uvádí zákoník práce.
Jmenování je sice jednostranným právním jednáním, i v tomto případě však platí, že pracovněprávní vztah může vzniknout jen se souhlasem fyzické osoby a zaměstnavatele; nemůže proto dojít k založení pracovního poměru jmenováním, jestliže ten, kdo má být jmenován, by s tím nesouhlasil. I obsah pracovního poměru založeného jmenováním musí odpovídat požadavkům kladeným na pracovní poměr obecně. Proto i v tomto případě musí být určen přinejmenším konkrétní den, stanovený pro nástup do funkce, místo výkonu práce a příslušná vedoucí funkce, do které je zaměstnanec jmenován.
Judikáty NS:
Judikát ÚS: