Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 (tedy náhrady při dočasné pracovní neschopnosti) nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.
Účelem této náhrady je kompenzace ztráty na výdělku zaměstnance po dobu trvání pracovní neschopnosti. Zaměstnanec tedy má po dobu pracovní neschopnosti obdržet takový výdělek, jako by obdržel, kdyby k pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání nedošlo.
Náhrada za ztrátu na výdělku přísluší také zaměstnanci i při jeho další pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Toto ustanovení směřuje na případy, kdy je zaměstnanec z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání v pracovní neschopnosti, následně je shledán práce schopným a po nějaké době se vlivem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání pracovní neschopnost opakuje.
Průměrným výdělkem před vznikem škody je v tomto případě průměrný výdělek zaměstnance před vznikem této další škody. Jestliže před vznikem této další škody příslušela zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náhrada za ztrátu na výdělku se zaměstnanci poskytne do výše částky, do které by mu příslušela náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kdyby nebyl neschopen práce. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje náhrada mzdy nebo platu podle § 192 (tedy náhrada při dočasné pracovní neschopnosti) nebo odměny z dohody podle § 194 a nemocenské.
Judikáty NS: