Nárok na plnou výměru dovolené má zásadně jen zaměstnanec, který u zaměstnavatele pracoval v pracovním poměru po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby nebo případně kratší týdenní pracovní doby připadající na toto období (za odpracované se ale považují i náhradní doby dle § 216 odst. 2 a § 348 zákoníku práce).
Krácení dovolené se proto upravuje pouze pro případ neomluveného zameškání směny zaměstnancem, a to odečtením počtu neomluveně zameškaných hodin od celkového počtu hodin dovolené připadajících zaměstnanci v daném kalendářním roce. Neomluvené zameškání směn je porušením základních povinností zaměstnance a může být zaměstnavatelem postiženo i jiným způsobem (např. rozvázáním pracovního poměru).
Pro krácení dovolené tedy platí následující pravidla:
Judikát NS: 21 Cdo 2296/2018