21 Cdo 1738/2022-205

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně L. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Antonínem Šmídkem, advokátem se sídlem v Liberci, Pavlovická č. 366/7, proti žalované České republice – Vězeňské službě České republiky se sídlem v Praze – Nuslích, Soudní č. 1672/1a, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 124/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. prosince 2021, č. j. 30 Co 161/2021-168, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 12. 2021, č. j. 30 Co 161/2021-168, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Namítá-li žalobkyně, že „předpokládané rozhodnutí ředitele Vazební věznice Liberec vydáno nebylo“ a pokud bylo vydáno, „pak s ním nebyla žalobkyně seznámena“, přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu na této otázce (tedy, že by o organizační změně rozhodoval ředitel Vazební věznice Liberec) nezáviselo. Odvolací soud vycházel totiž z jiného posouzení otázky, kdo učinil rozhodnutí o organizační změně, když uzavřel, že dopis ředitele Vazební věznice Liberec ze dne 9. 9. 2019 (adresovaný generálnímu ředitelství Vězeňské služby České republiky) obsahoval návrh na zrušení systemizovaného místa „XY“ oddělení správního, které bylo obsazeno pouze žalobkyní, a že zrušení tohoto systemizovaného místa schválila systemizační komise generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky a její závěry potvrdil svým souhlasem generální ředitel Vězeňské služby České republiky (viz body 7 a 14 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Proto tyto žalobkyní formulované otázky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

Namítá-li dovolatelka, že „nositelem výhradní personální pravomoci (žalované) je její ředitel“, pak v rozporu s ustanovením § 241a odst. 3 o. s. ř. nevymezuje důvod dovolání tak, aby bylo zřejmé, v čem podle dovolatelky spočívá nesprávnost závěru odvolacího soudu, a dále dovolání v této části postrádá údaje o splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., z nichž by vyplývalo, které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. dovolatelka považuje za splněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod č. 116/2004 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), a pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat. Údaje o splnění předpokladů přípustnosti dovolání nejsou ostatně uvedeny ani tam, kde dovolatelka namítá, že pracovním místem „není XY, ale XY“, a že „výpověď tak byla bez dalšího adresná toliko funkci, a nesprávně pracovnímu místu, nikoliv zaměstnanci“.

Rozhodnutí odvolacího soudu je dále (v posouzení, že pro platnost výpovědi postačuje, že pracovní poměr na základě výpovědi skončil ke dni 31. 12. 2019, nastala-li účinnost přijatých organizačních změn 1. 1. 2020) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž je výpověď z pracovního poměru neplatná, jestliže na jejím základě by měl pracovní poměr účastníků skončit dříve než v pracovním dni přecházejícím dni, v němž nastává účinnost organizačních změn, o kterých rozhodl zaměstnavatel nebo příslušný orgán (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1797/97, uveřejněný pod č. 54/1999 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1160/2020).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 11. 2022

JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu

Citace:

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1738/2022

www.nsoud.cz