Pracovněprávní vztahy jsou soukromoprávní vztahy vznikající při výkonu závislé práce a dále též v souvislosti s ní.
Pracovněprávní vztahy lze dělit na:
Zákonnou úpravou pracovněprávních vztahů je úprava v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Novelizován byl zákonem č. 585/2006 Sb., zákonem č. 181/2007 Sb., zákonem č. 261/2007 Sb., zákonem č. 296/2007 Sb., zákonem č. 362/2007 Sb., nálezem Ústavního soudu vyhlášeným pod č. 116/2008 Sb., zákonem č. 121/2008 Sb., zákonem č. 126/2008 Sb., zákonem č. 294/2008 Sb., zákonem č. 305/2008 Sb., zákonem č. 382/2008, Sb., zákonem č. 320/2009 Sb., zákonem č. 326/2009 Sb., zákonem č. 286/2009 Sb., zákonem č. 306/2008 Sb., zákonem č. 347/2010 Sb., zákonem č. 427/2010 Sb., zákonem č. 73/2011 Sb., zákonem 180/2011 Sb., zákonem č. 185/2011 Sb., zákonem č. 341/2011 Sb., zákonem č. 364/2011 Sb. zákonem č. 365/2011 Sb., zákonem 367/2011 Sb., zákonem č. 375/2011 Sb., zapracováním změn dle vyhlášky č. 429/2011 Sb., zákonem č. 466/2011 Sb., zákonem č. 167/2012 Sb., zákonem č. 385/2012 Sb., zákonem č. 396/2012 Sb., zákonem č. 399/2012 Sb., zákonem č. 155/2013 Sb., zákonem č. 303/2013 Sb., zapracováním změn dle vyhlášky 435/2013 Sb., zákonem č. 101/2014 Sb., zákonem č. 182/2014 Sb., zákonem č. 250/2014 Sb., zapracováním změn dle vyhlášky č. 328/2014 Sb., zákonem č. 205/2015 Sb., zákonem č. 298/2015 Sb., zapracováním změn dle vyhlášky č. 385/2015 Sb., zákonem č. 47/2016 Sb., zákonem č. 298/2016 Sb., zákonem č. 377/2015 Sb., zákonem č. 264/2016 Sb., zákonem č. 460/2016 Sb., zákonem č. 93/2017 Sb., zákonem č. 206/2017 Sb., zákonem č. 222/2017 Sb., zákonem č. 292/2017 Sb., zákonem č. 202/2017 Sb., zákonem č. 99/2017 Sb., zákonem č. 203/2017 Sb., zákonem č. 148/2017 Sb., zákonem č. 310/2017 Sb., zákonem č. 181/2018 Sb., zákonem č. 32/2019 Sb., zákonem č. 366/2019 Sb., zákonem č. 285/2020 Sb., zákonem č. 248/2021 Sb., zákonem č. 251/2021 Sb., zákonem č. 330/2021 Sb., zákonem č. 363/2021 Sb., zákonem č. 358/2022 Sb., zákonem č. 432/2022 Sb., zákonem č. 167/2023 Sb., zákonem č. 281/2023 Sb., zákonem č. 321/2023 Sb., zákonem č. 408/2023 Sb., zákonem č. 412/2023 Sb. a naposledy zákonem č. 413/2023 Sb.
Zákoník práce od 1. 1. 2007 nahradil původní právní úpravu, která byla obsažena v zákoně č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, a dalších souvisejících předpisech.
Kromě zákoníku práce se na pracovněprávní vztahy úžeji či šířeji vztahuje ještě řada dalších právních předpisů. Jde například o zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, všechny ve znění příslušných pozdějších předpisů.
Pracovněprávní vztahy upravuje také několik podzákonných předpisů, a to jak nařízení vlády, tak vyhlášek Ministerstva práce a sociálních věcí.
V § 1 vymezuje zákoník práce svou věcnou působnost. Zákoník práce podle této úpravy zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a vztahuje se na (nebo upravuje) následující konkrétně vymezené vztahy:
Na vztahy vyplývající z výkonu veřejné funkce se zákoník práce vztahuje, pokud to výslovně stanoví nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpisy.
Úprava pracovněprávních vztahů (s některými výjimkami, např. v oblasti odměňování, cestovních náhrad nebo výměry dovolené) nepoužívá rozlišování na zaměstnavatele, kteří provozují podnikatelskou činnost a na zaměstnavatele, kteří takovou činnost neprovozují. Všichni zaměstnavatelé bez ohledu na charakter jejich činnosti tedy musí dodržovat kogentní normy zákoníku práce (tedy taková pravidla, od nichž se dohodou nelze odchýlit) a mohou používat dispozitivní normy zákoníku práce (tedy taková pravidla, od nichž se dohodou lze odchýlit). Zaměstnavatelé, jimiž jsou
však mohou zakládat práva pouze kde tak stanoví zákon anebo jiný právní předpis, jestliže v zákoníku práce není stanoveno jinak.
§ 4 zákoníku práce se vrátil k výslovnému vyjádření toho, že zákoník práce je speciální právní předpis a má přednost před použitím občanského zákoníku. To znamená, že pokud zákoník práce nemá zvláštní právní úpravu nebo použití občanského zákoníku výslovně nevylučuje, použije se právní úprava obsažená v občanském zákoníku (tzv. princip subsidiarity). K principu subsidiarity se Nejvyšší soud vyjádřil například v následujícím rozsudku: