Za účelem kontroly dodržování limitů pracovní doby, minimálních dob odpočinku, maximálních limitů práce přesčas atd. stanoví § 96 zákoníku práce povinnost zaměstnavatele vést evidenci pracovní doby.
Evidence musí být vedena minimálně v takovém rozsahu, aby z ní byl patrný začátek a konec:
Evidovat naproti tomu není třeba přestávky v práci na jídlo a oddech, bezpečnostní přestávky a doby odpočinku, avšak v případě kontroly ze strany inspekce práce je zaměstnavatel povinen doložit, že tyto přestávky a doby odpočinku zaměstnancům řádně poskytl.
Evidovat pracovní dobu je zákonnou povinností zaměstnavatele, kterou nesmí v žádném případě přenášet na zaměstnance. Zaměstnavatel však může uložit zaměstnanci, aby mu poskytl při vedení evidence pracovní doby součinnost například tím, že bude evidovat předepsaným způsobem své příchody a odchody na pracoviště apod., avšak konečnou odpovědnost za řádné a úplné vedení evidence pracovní doby nese vždy zaměstnavatel.
Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnanci nahlédnout do jeho účtu pracovní doby nebo evidence pracovní doby a do jeho účtu mzdy a pořizovat si z nich výpisy, popřípadě stejnopisy na náklady zaměstnavatele.
Judikáty NSS:
4 Ads 244/2016 (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2017, čj. 4 Ads 244/2016 - 36, www.nssoud.cz)
9 Ads 14/2018 (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.9.2019, čj. 9 Ads 14/2018 - 39, www.nssoud.cz)