Za účelem kontroly dodržování limitů pracovní doby, minimálních dob odpočinku, maximálních limitů práce přesčas atd. stanoví § 96 zákoníku práce povinnost zaměstnavatele vést evidenci pracovní doby.
Evidence musí být vedena minimálně v takovém rozsahu, aby z ní byl patrný začátek a konec:
Evidovat naproti tomu není třeba přestávky v práci na jídlo a oddech, bezpečnostní přestávky a doby odpočinku, avšak v případě kontroly ze strany inspekce práce je zaměstnavatel povinen doložit, že tyto přestávky a doby odpočinku zaměstnancům řádně poskytl.
Evidovat pracovní dobu je zákonnou povinností zaměstnavatele, kterou nesmí v žádném případě přenášet na zaměstnance. Zaměstnavatel však může uložit zaměstnanci, aby mu poskytl při vedení evidence pracovní doby součinnost například tím, že bude pro účely tvorby evidence pracovní doby zaměstnavatelem evidovat předepsaným způsobem své příchody a odchody na pracoviště apod. (v této souvislosti je však nutné poznamenat, že evidence přítomnosti na pracovišti s ohledem na shora uvedené není evidencí pracovní doby). Konečnou odpovědnost za řádné a úplné vedení evidence pracovní doby nese vždy zaměstnavatel.
Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnanci nahlédnout do jeho účtu pracovní doby nebo evidence pracovní doby a do jeho účtu mzdy a pořizovat si z nich výpisy, popřípadě stejnopisy na náklady zaměstnavatele.
Judikáty NSS:
4 Ads 244/2016 (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2017, čj. 4 Ads 244/2016 - 36, www.nssoud.cz)
9 Ads 14/2018 (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.9.2019, čj. 9 Ads 14/2018 - 39, www.nssoud.cz)
Judikát SDEU:
C-55/18 (Shrnutí of the Soudní dvůr of 14 května 2019, Federación de Servicios de Comisiones Obreras (CCOO) v. Deutsche Bank SAE, C-55/18 (ECLI:EU:C:2019:402, https://e-justice.europa.eu/ecli/ECLI:EU:C:2019:402)