Dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu a svátky. Práci ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit jen výjimečně. V den nepřetržitého odpočinku v týdnu může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon následujících nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech:
Ve svátek může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon prací, které je možné zaměstnanci nařídit ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu (viz výčet výše), a dále práce v nepřetržitém provozu a práce potřebné při střežení objektů zaměstnavatele.
Svátky jsou státní svátky a ostatní svátky stanovené zákonem č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého státními svátky jsou:
Ostatními svátky pak jsou:
U zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec koná práci v nočních směnách, začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu zaměstnanců té směny, která v týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první. Uvedené ustanovení je možné použít také pro účely práva na mzdu nebo plat, odměnu z dohody a pro zjišťování průměrného výdělku. To v praxi znamená, že pokud například u zaměstnavatele nastupují směny od 6:00, 14:00 a 22:00, tak den pracovního klidu začíná až směnou nastupující od 6:00. Předcházející noční směna od 22:00 do 6:00 ještě nepracovala v den pracovního klidu.