Prací přesčas se rozumí práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu, vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn.
Platí následující zvláštní pravidla pro posuzování práce přesčas:
Práci přesčas je možné konat jen výjimečně. Již z toho vyplývá, že práce přesčas nemůže být zaměstnavatelem předem rozvržena v rámci písemného rozvrhu týdenní pracovní doby (§ 84). Nedostatečné personální zabezpečení („podstav“) tudíž nemůže zaměstnavatel řešit tím, že bude dopředu rozvrhovat zaměstnanci pracovní dobu v rozsahu vyšším, než kolik činí stanovená týdenní, zkrácená stanovená týdenní nebo sjednaná kratší pracovní doba zaměstnance.
Práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen jde-li o vážné provozní důvody, a to i na dobu nepřetržitého denního odpočinku, a za splnění zákoníkem práce stanovených podmínek i na dny pracovního klidu.
Práce přesčas musí být zaměstnavatelem předem nařízena nebo dodatečně schválena. Tato podmínka vyplývá z definice práce přesčas, kdy jde o práci konanou na příkaz nebo se souhlasem zaměstnavatele. Kdo je oprávněn nařizovat práci přesčas, lze stanovit v pracovním řádu. Zpravidla to bude bezprostředně nadřízený zaměstnanec (to i bez stanovení v pracovním řádu). Nařídit práci přesčas lze i ústně. O práci přesčas se jedná i v případě, že k ní zaměstnavatel dal souhlas dodatečně tím, že vykonanou práci přesčas přijal.
S ohledem na výjimečnost nařízení práce přesčas, stanoví zákoník práce její limity, a to týdenní a roční. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.
Kromě nařízené práce přesčas dává zákoník práce možnost dohody zaměstnavatele a zaměstnance o výkonu práce přesčas nad uvedený rozsah. Ale i zde celkový rozsah práce nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně za stanovené vyrovnávací období.
Vyrovnávací období, tj. období, ve kterém práce přesčas nesmí v průměru překročit 8 hodin týdně, může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Tam kde odbory nepůsobí a není uzavřena kolektivní smlouva, může se zaměstnavatel pohybovat pouze ve vyrovnávacím období 26 týdnů po sobě jdoucích.
Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.
V rámci ochrany některých skupin zaměstnanců zákoník práce stanoví následující omezení práce přesčas:
Další dohodnutá práce přesčas u vymezeného okruhu zaměstnanců ve zdravotnictví byla v § 93a zákoníku práce dříve upravena, avšak pouze na omezenou dobu do 31. 12. 2013 (viz čl. II zákona č. 294/2008 Sb.), a následně znovu na dobu od 1. 10. 2023 do 31. 12. 2023. Od 1. 1. 2014 do 30. 9. 2023 nebylo možné další dohodnutou práci přesčas konat ani po dohodě se zaměstnancem. Ustanovení § 93a zákoníku práce, upravující další dohodnutou práci přesčas ve zdravotnictví, bylo s účinností od 1. 1. 2024 opětovně bez náhrady zrušeno.
Judikát NS:
21 Cdo 1929/2021 usnesení, rozsudek
Judikát NSS:
6 Ads 138/2022 (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.8.2022, čj. 6 Ads 138/2022 – 37, www.nssoud.cz)
Judikát SDEU:
C-514/20 (Rozsudek of the Soudní dvůr of 13 ledna 2022, DS v. Koch Personaldienstleistungen GmbH, C-514/20 (ECLI:EU:C:2022:19, https://e-justice.europa.eu/ecli/ECLI:EU:C:2022:19)