O rozvržení týdenní pracovní doby rozhoduje zaměstnavatel, který určí začátek a konec směn. Pokud je to možné, pracovní doba má být rozvržena do pětidenního pracovního týdne. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin, nejde-li o výjimku podle ustanovení § 83a zákoníku práce pro zaměstnance ve zdravotnictví. Podle tohoto ustanovení je možné, aby délka pracovní doby činila až 24 hodin během 26 hodin po sobě jdoucích, bylo-li to sjednáno v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpisu u zaměstnavatele, u kterého nepůsobí odborová organizace, a to pouze v případě, že jde o zaměstnance v nepřetržitém provozu spojeném s poskytováním zdravotních služeb poskytovatelem lůžkové péče nebo poskytovatelem zdravotnické záchranné služby, kterou vykonává lékař, zubní lékař, farmaceut nebo zdravotnický pracovník nelékařských zdravotnických povolání. K tomu, aby mohl zaměstnavatel postupovat podle ustanovení § 83a je však nezbytné, aby uzavřel písemnou dohodu se zaměstnancem, ke které nesmí být zaměstnanec nucen, ani pro její nesjednání vystaven jakékoli újmě. Taková dohoda nesmí být sjednána na dobu delší než 52 týdnů, musí být vypověditelná z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu (výpovědní doba činí 2 měsíce s tím, že smí být sjednána kratší, avšak jedině tak, aby byla stejná pro zaměstnance i zaměstnavatele) a může být okamžitě zrušena v období 12 týdnů od sjednání, a to i bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel musí o uplatnění tohoto postupu vyrozumět místně příslušný oblastní inspektorát práce a musí vést aktuální seznam všech zaměstnanců ve zdravotnictví, s nimiž je tato dohoda sjednána.
Zaměstnavatel se může na konkrétním rozvržení pracovní doby se zaměstnancem i dohodnout, pak ale ztrácí dispoziční oprávnění pracovní dobu jednostranným rozhodnutím rozvrhnout jinak, než jak bylo se zaměstnancem dohodnuto (bez další dohody se zaměstnancem).
Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby rozvržení pracovní doby nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce.
Protože v průběhu pracovní doby musí zaměstnanec konat pro zaměstnavatele práci nebo být k jejímu výkonu na pracovišti připraven, stanoví zákoník práce, že zaměstnanec je povinen být na začátku směny již na svém pracovišti a odcházet z něho až po skončení směny. Nestačí tedy, pokud zaměstnanec na začátku směny teprve projde vstupní branou do závodu a jde se například převlékat nebo konat jiné přípravné úkony, aby mohl začít pracovat.
Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby (§ 86 a násl.) 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení. U zaměstnanců pracujících na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen seznámit tyto zaměstnance s písemným rozvrhem nejpozději 3 dny před začátkem směny nebo období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.
Pracovní doba může být zaměstnavatelem rozvržena rovnoměrně nebo nerovnoměrně. V rámci rovnoměrného či nerovnoměrného rozvržení mohou být uplatňovány zvláštní pracovní režimy v podobě pružného rozvržení pracovní doby nebo konta pracovní doby.
Judikáty NS: