V.1.1 Povinnost zaměstnavatele převést zaměstnance na jinou práci (§ 41 odst. 1 zákoníku práce)

V případech vymezených v § 41 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen převést zaměstnance na jinou práci. To znamená, že k převedení zde musí dojít a zaměstnavatel nesmí zaměstnanci nadále přidělovat původně sjednanou práci. Uvedené platí bez ohledu na to, jestli má zaměstnavatel k převedení vytvořeny podmínky nebo má na řešení dané situace jiný názor, i když mu převedení zaměstnance na jinou práci způsobí určité provozní či organizační potíže apod. Kdyby zaměstnavatel tuto povinnost nesplnil, zaměstnanec by nebyl povinen práci dále vykonávat a šlo by o překážku v práci.

Povinnost převést zaměstnance na jinou práci má zaměstnavatel v případech:

• zásadní změny zdravotního stavu zaměstnance, tj. jestliže zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci, nebo ji nesmí konat pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice. Předpokladem pro toto převedení je lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, z jehož obsahu musí jednoznačně pro zaměstnavatele vyplývat, že k takovému pozbytí zdravotní způsobilosti došlo. Zaměstnavatel pak nemůže zaměstnanci stávající práci dále přidělovat a je povinen zaměstnance převést na jinou, pro něj vhodnou práci;
• jde-li o těhotnou ženu, ženu, která kojí nebo matku dítěte mladšího než devět měsíců, jestliže vykonávají práce, které jsou jim zakázány (§ 238 zákoníku práce) nebo práci, která podle lékařského posudku ohrožuje jejich těhotenství nebo mateřství.. Přitom musí jít o převedení na takovou práci, která je pro ni nejen vhodná, ale při které může dosahovat přinejmenším stejného výdělku jako při dosavadní práci (§ 239 odst. 1 zákoníku práce);
• je-li to nutné podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu v zájmu ochrany jiných osob před infekčním onemocněním (např. bacilonosiči). Účel je především preventivní;
• vyžaduje-li to pravomocné rozhodnutí soudu nebo správního úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku (např. vyslovení zákazu řízení motorových vozidel u řidiče z povolání). Převedení lze realizovat až poté, co rozhodnutí nabylo právní moci;
• požádá-li o to těhotná žena, žena, která kojí nebo matka dítěte mladšího než devět měsíců, která pracuje v noci (viz též povinnost zaměstnavatele podle § 239 odst. 1 zákoníku práce vyhovět žádosti takové ženy o zařazení na denní práci);
• byl-li zaměstnanec, který pracuje v noci, na základě lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb uznán nezpůsobilým pro noční práci.

Případný pokles výdělku je řešen v závislosti na důvodu, pro který dochází k převedení na jinou práci. Jde-li o převedení na jinou práci v důsledku poškození na zdraví, za které zaměstnavatel nese povinnost k náhradě škody, jsou důsledky poklesu výdělku řešeny v rámci náhrady škody (náhrada za ztrátu na výdělku), při převedení na jinou práci v důsledku ohrožení nemocí z povolání nebo karantény nařízené podle předpisů o opatřeních proti přenosným nemocem přísluší po dobu převedení doplatek do výše průměrného výdělku, v případě převedení na jinou práci pro dosažení nejvyšší přípustné expozice jsou důsledky případného poklesu výdělku řešeny v rámci zvláštních právních předpisů.

Při převedení na jinou práci z důvodu těhotenství a mateřství je případný pokles výdělku řešen v rámci dávek nemocenského pojištění, vyrovnávacím příspěvkem v těhotenství a mateřství. Jde-li o převedení na jinou práci v důsledku pravomocného rozhodnutí soudu, případný pokles výdělku nese zaměstnanec, a rovněž tak i při převedení na jinou práci ze zdravotních důvodů tkvících v jeho osobě, kdy nejde o povinnost zaměstnavatele k náhradě za újmu na zdraví nebo o vymezené případy, kdy vzniká nárok na doplatek do výše průměrného výdělku před převedením.

Judikáty NS:

21 Cdo 673/2018

21 Cdo 535/2021