21 Cdo 3829/2020-306

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně J. K., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Václavem Dařbujanem, advokátem se sídlem v Liberci, Jungmannova č. 351/2, proti žalované DENSO MANUFACTURING CZECH s. r. o. se sídlem v Liberci, Heyrovského č. 476, IČO 25432338, zastoupené JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu č. 363/10, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 29 C 294/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. května 2020 č. j. 83 Co 227/2018-252, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 5. 2020 č. j. 83 Co 227/2018-252 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Napadený rozsudek odvolacího soudu je [v závěru, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dopisem žalované ze dne 4. 6. 2015 z důvodu „dlouhodobé ztráty zdravotní způsobilosti pro výkon dosavadní práce“ na základě lékařského posudku M. Č. ze dne 4. 6. 2015 podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce je platným právním jednáním, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištění, že onemocnění žalobkyně, pro která se k datu 4. 6. 2015 stala dlouhodobě zdravotně nezpůsobilou k výkonu práce u žalované, „neměla charakter nemocí z povolání“, nýbrž šlo „o onemocnění tzv. obecná“] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

K povaze lékařského posudku, který představuje „dobrozdání o zdravotním stavu posuzované osoby vydané poskytovatelem zdravotních služeb“, aniž by šlo o „úkon, kterým by se přímo zakládala práva a povinnosti posuzované osoby“, k okolnostem, za kterých může soud z takového posudku vycházet, a k otázce, jaké jsou z hlediska zdravotního stavu zaměstnance předpoklady pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce vzhledem k právní úpravě posudkové péče a lékařských posudků účinné od 1. 4. 2012, kdy nabyl účinnosti zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (do nabytí účinnosti zákona č. 202/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1804/2015, uveřejněný pod č. 42 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2016 sp. zn. 21 Cdo 4972/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5557/2015, ve kterých dovolací soud vyslovil závěr, že při zkoumání, zda byl naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce, může soud v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí vycházet (jen) z lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb (z rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává) pouze tehdy, má-li všechny stanovené náležitosti a jestliže za řízení nevznikly žádné pochybnosti o jejich správnosti. V případě, že lékařský posudek (rozhodnutí příslušného orgánu, který lékařský posudek přezkoumává) nebude obsahovat všechny náležitosti nebo bude neurčitý či nesrozumitelný anebo že z postojů zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo z jiných důvodů se objeví potřeba (znovu a náležitě) objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození, je třeba v příslušném soudním řízení otázku, zda zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost, vyřešit (postavit najisto) dokazováním, provedeným zejména prostřednictvím znaleckých posudků. Uvedené současně znamená, že výpověď zaměstnavatele z pracovního poměru daná zaměstnanci podle § 52 písm. e) zákoníku práce není neplatným pracovněprávním úkonem jen proto, že zaměstnavatel přistoupil k výpovědi pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost zaměstnance, aniž by měl rozvázání pracovního poměru podložené (řádným a účinným) lékařským posudkem, popřípadě rozhodnutím správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává; uplatní-li zaměstnanec žalobou u soudu neplatnost takového rozvázání pracovního poměru (§ 72 zák. práce), soud může shledat výpověď neplatnou, jen jestliže zaměstnavatel dokazováním (zejména znaleckými posudky) neprokáže, že zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost.

Bylo-li v projednávané věci dokazováním, provedeným zejména prostřednictvím znaleckých posudků doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc., MBA, a Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, zjištěno, že žalobkyně pozbyla vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce výrobního dělníka z důvodu obecného onemocnění (epikondylitida a oboustranný syndrom karpálního tunelu), je závěr odvolacího soudu o platnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni dopisem žalované ze dne 4. 6. 2015 – bez ohledu na případné formální nedostatky lékařského posudku M. Č. ze dne 4. 6. 2015, který byl žalované podkladem pro tuto výpověď, vytýkané dovolatelkou (včetně toho, že uvedený lékařský posudek nebyl v době dání výpovědi právně účinný, neboť žalobkyně následně podala návrh na jeho přezkoumání) – zcela v souladu s výše uvedenou ustálenou judikaturou.

Poukazuje-li dovolatelka na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016 sp. zn. 21 Cdo 727/2015 [v němž dovolací soud dovodil, že odvolává-li se zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru na lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče nebo na rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, pak musí být také v lékařském posudku (v rozhodnutí příslušného správního úřadu) výslovně uvedeno nebo z něho (alespoň) musí bez pochybností vyplývat, co bylo příčinou zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci, a dospěl k závěru, že výpověď z pracovního poměru daná zaměstnavatelem zaměstnanci podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce na podkladě lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, z nichž není jednoznačně patrno, co je příčinou nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci, je neplatná, i kdyby bylo v řízení o její neplatnost dokazováním zjištěno, že touto příčinou není pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání ani ohrožení touto nemocí], pak přehlíží, že lékařský posudek, který byl podkladem pro výpověď z pracovního poměru ve věci, o níž bylo rozhodnuto tímto rozsudkem, byl vydán v době účinnosti předchozí právní úpravy posudkové péče a lékařských posudků (srov. zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 3. 2012), a že proto závěry přijaté v uvedeném rozsudku nelze na projednávanou věc vztáhnout. Ode dne 1. 4. 2012 (na rozdíl od předešlé právní úpravy) zaměstnavatel může platně přistoupit k výpovědi podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce, i když nemá k dispozici řádné posouzení zdravotního stavu zaměstnance lékařem, musí však v průběhu řízení prokázat, že zaměstnanec skutečně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost. Nelze proto jen z toho, že lékařský posudek, na který se zaměstnavatel odvolává ve výpovědi, náležitě nerozlišuje, zda důvod výpovědi spočívá v neschopnosti zaměstnance konat práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo v jeho neschopnosti konat práci pro tzv. obecné onemocnění, dovozovat, že výpověď z pracovního poměru daná zaměstnanci podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce je neplatná z důvodu její neurčitosti, jestliže z obsahu (textu) samotné výpovědi je – tak jako tomu bylo v projednávané věci – zřejmé, v čem spočívá její důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3825/2018).

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nejsou způsobilé ani námitky, jimiž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění a skutkové závěry, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (poukazuje-li na opravu operačního protokolu ze dne 3. 7. 2020, uplatňuje tím navíc nové skutečnosti a důkazy, které v dovolání – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř. – uplatnit nelze), a namítá-li, že jí „nebylo dostatečně umožněno, aby prokázala skutečný skutkový stav věci“, že soudy obou stupňů „spoléhaly na znalecké posudky, které nebyly dostatečně způsobilé objasnit skutkový stav věci“ a že nevyhověly jejímu návrhu na provedení důkazu výslechem operatérů]. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, sice dovolací soud ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlíží, ale jen je-li dovolání přípustné; tento předpoklad však v projednávané věci – jak vyplývá z výše uvedeného – splněn není.

V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroků o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 4. 2021

JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu


Citace:

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3829/2020
www.nsoud.cz