X. Dovolená

Dovolená není zákoníkem práce zvlášť definována. Dovolenou se rozumí zvláštní druh doby odpočinku, kdy zaměstnanec v zaměstnavatelem určeném nebo dohodnutém čase nevykonává práci, nedostavuje se na pracoviště a má tedy pracovní volno určené především ke zotavení, k odpočinutí si od práce a k osobním zájmům.

S účinností od 1. 1. 2021 došlo ke změně koncepce práva na dovolenou. Předchozí právní úprava dovolené v zákoníku práce, byť v zásadě konstantní a řadu let v praxi aplikovaná, vykazovala některé dobře známé, avšak dlouhodobě trpěné nedostatky, které způsobovaly nedůvodné rozdíly při stanovení délky dovolené a při jejím čerpání mezi zaměstnanci v rozdílných režimech rozvržení pracovní doby do směn (především při jejím nerovnoměrném rozvržení nebo při kratší pracovní době rozvrhované na menší než obvyklý počet pracovních dnů v týdnu a při pracovní době rozvržené v nestejně dlouhých směnách). K tomu navíc zejména v poslední době přistupuje trend podporující lepší provázanost pracovního a osobního života zaměstnance cestou rozšiřování dosavadních a zavádění nových flexibilních forem práce (např. práce v kratší pracovní době, práce konaná zaměstnancem mimo pracoviště zaměstnavatele – práce na dálku (homeworking, teleworking), kdy si zaměstnanec může za podmínek dohodnutých se zaměstnancem rozvrhovat pracovní dobu sám, nebo nová právní úprava sdíleného pracovního místa, kde si pracovní dobu rozvrhují sami zaměstnanci sdílející totéž pracovní místo).

Existující problémy tedy vyplývají především ze skutečnosti, že výměra dovolené, na niž vzniklo zaměstnanci právo v roce 2020 či dříve, v týdnech musí být prakticky ve všech případech přepočtena na „pracovní dny dovolené“ (tj. i v případě, že je čerpána od 1. 1. 2021 dále) připadající na týden dovolené v příslušném kalendářním roce, přičemž není zohledněna délka směn připadajících na tyto jednotlivé dny (příklad – 1 den dovolené vyčerpá zaměstnanec vždy, ať mu připadne na tento den směna šestihodinová, osmihodinová nebo dvanáctihodinová, rozdíl se může projevit pouze ve výši náhrady mzdy za dovolenou).

Právo na dovolenou, které vzniklo před 1. 1. 2021, a čerpání této dovolené se řídí dosavadními právními předpisy, i když k němu dojde po 31. 12. 2020.

S účinností od 1. 1. 2024 budou mít právo na dovolenou při splnění stanovených podmínek také zaměstnanci pracující na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Zákoník práce podle ustanovení § 211 rozlišuje při splnění stanovených podmínek 2 druhy dovolené:

  • dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část;
  • dodatkovou dovolenou.

Porušením stanovených povinností na úseku dovolené vztahujících se k délce dovolené za kalendářní rok, k dovolené za odpracované dny, k dodatkové dovolené nebo další dovolené, čerpání dovolené nebo určení jejího nástupu může zaměstnavatel spáchat přestupek dle § 16 nebo § 29 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů.