21 Cdo 530/2022-200

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce J. M., narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované Lidl Česká republika v. o. s., se sídlem v Praze 5, Nárožní č. 1359/11, IČO 26178541, zastoupené doc. JUDr. Martinem Štefko, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova č. 745/24, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 387/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2021, č. j. 30 Co 228/2021-165, takto:

I. Dovolání žalované proti rozsudku městského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. dubna 2021, č. j. 4 C 387/2019-133, ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve které bylo rozhodnuto náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá.

II. Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. dubna 2021, č. j. 4 C 387/2019-133, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Dopisem ze dne 16. 10. 2019, který byl žalobci doručen dne 21. 10. 2019, žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce, neboť podle lékařského posudku vydaného dne 17. 9. 2019 poskytovatelem pracovně lékařských služeb V. P. pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost konat dále dosavadní práci z důvodu obecného onemocnění.

2. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Uvedl, že u žalované byl zaměstnán jako prodavač – pokladní, že dne 9. 9. 2019 absolvoval mimořádnou lékařskou prohlídku, na jejímž základě byl vydán lékařský posudek se závěrem, že žalobce je zdravotně způsobilý k výkonu práce prodavač – pokladní, s podmínkou změny filiálky. Následně se dozvěděl, že má žalovaná k dispozici další lékařský posudek ze dne 17. 9. 2019, z něhož plyne, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost z důvodu obecného onemocnění. Tento posudek byl vytvořen bez vědomí žalobce. Dne 21. 10. 2019 byla žalobci poštou doručena výpověď pro pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu dosavadní práce pro obecné onemocnění, i když neměl během pracovního poměru žádné závažné zdravotní potíže. Žalobce oznámil žalované, že s výpovědí nesouhlasí a že trvá na dalším zaměstnávání.

3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Uvedla, že proti posudku ze dne 9. 9. 2019 podala návrh na jeho přezkoumání, že dne 17. 9. 2019 poskytovatel pracovně-lékařských služeb vydal nový posudek, kterým napadený posudek zrušil, a dospěl k závěru o pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti žalobce z důvodu obecného onemocnění. Proto žalovaná přistoupila k ukončení pracovního poměru.

4. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 7. 4. 2021, č. j. 4 C 387/2019-133, určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 16. 10. 2019 podle § 52 písm. e) zákoníku práce daná žalobci je neplatná (výrok I.), rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3.800,-Kč (výrok II.) a že žalovaná je povinna zaplatit státem zálohované svědečné ve výši 300,-Kč na účet soudu (výrok III.). Dospěl k závěru, že nenastaly právní účinky lékařského posudku, který byl podkladem výpovědi z pracovního poměru, že tento nový posudek ze dne 17. 9. 2019 byl vydán bez vědomí žalobce, prokazatelně žalobci nebyl poskytovatelem zdravotních služeb předán, což žalobci znemožnilo domáhat se přezkumu posudku. Za doručení posudku nelze považovat ani odmítnutí jeho převzetí žalobcem od zaměstnavatele, neboť podle zákona má být doručeno lékařem. Lékařský posudek má podle právní úpravy účinné od 1. 11. 2017 povahu správního aktu a nikoli pouhého dobrozdání. Není-li posudek vydán předepsaným způsobem, nemohou nastat jeho právní účinky a zaměstnavatel nemůže přikročit k výpovědi z pracovního poměru, ani kdyby zaměstnanec skutečně vzhledem ke zdravotnímu stavu nemohl konat dosavadní práci.

5. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2021, č. j. 30 Co 228/2021-165, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že lékařským posudkem je autoritativně konstatován určitý právně relevantní stav v podobě (ne)způsobilosti zaměstnance k vykonávané práci a toto rozhodnutí má také pro účastníky přímé důsledky – zaměstnavatel je povinen postupovat podle závěrů lékařských posudků o zdravotní způsobilosti zaměstnanců. Lékařský posudek o zdravotní způsobilosti zaměstnance, i případné rozhodnutí o jeho přezkoumání, je třeba považovat za správní akt, a nikoli za nezávazné dobrozdání. Zaměstnavatel podle právní úpravy účinné od 1. 11. 2017 nemůže dát zaměstnanci platně výpověď z pracovního poměru, nemá-li tato výpověď podklad v lékařském posudku. Podkladem výpovědi ze dne 16. 10. 2019 byl lékařský posudek P. ze dne 17. 9. 2019, který ale nebyl žalobci lékařkou nikdy předán. Žalobce se dozvěděl o posudku od zaměstnavatele a odmítl jej převzít. Protože nedošlo k prokazatelnému předání posudku, nebyla splněna podmínka jeho účinnosti.

6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že odvolací soud se odchýlil od závěrů dovolacího soudu v otázce, „jakou povahu má lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb“ a „zda lze v soudním řízení věcně přezkoumat zdravotní stav zaměstnance, jemuž byla dána výpověď podle § 52 písm. e) zákoníku práce, a prokázat tak výpovědní důvod znaleckým posudkem“. Odkázala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1804/2015, ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5557/2015, ze dne 11. 7. 2016 a sp. zn. 21 Cdo 1096/2021, ze dne 26. 8. 2021, v nichž dovolací soud dospěl k závěru, že výpověď podle § 52 písm. e) zákoníku práce není neplatným pracovněprávním úkonem jen proto, že zaměstnavatel přistoupil k výpovědi, aniž by měl rozvázání pracovního poměru podložené řádným a účinným lékařským posudkem, že soud může shledat výpověď neplatnou, jen jestliže zaměstnavatel dokazováním neprokáže, že zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost. Lékařský posudek není aktem vrchnostenského orgánu nadaného právem rozhodovat o právech a povinnostech; tyto závěry zůstávají v platnosti i pro právní úpravu účinnou po dni 31. 10. 2017. Žalovaná proto považuje právní posouzení odvolacího soudu, že je lékařský posudek správním rozhodnutím a že je třeba považovat výpověď danou žalobci bez dalšího zkoumání jeho zdravotní způsobilosti za neplatnou, za nesprávné. Soudy se odmítly zabývat zjištěním zdravotní způsobilosti žalobce a znemožnily tak žalované prokázat, jaký byl zdravotní stav žalobce v době doručení výpovědi. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudu odvolacího i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalované podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

8. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

9. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

10. Dovolatelka výslovně napadla rozsudek odvolacího soudu „v celém rozsahu“, tedy i ve výroku I., jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně taktéž ve výroku o náhradě nákladů řízení, a ve výroku II., jímž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud v této části dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, protože směřuje proti výroku, proti němuž není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

11. Dovolání je přípustné pro řešení otázky, jak je za právní úpravy účinné od 1. 11. 2017 třeba nahlížet na lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, z hlediska jejich povahy a následné možnosti jejich soudního přezkumu, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.

12. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

13. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že se žalobce domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která mu byla doručena dne 16. 10. 2019 – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 5. 2020 (dále jen „zák. práce“), a podle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění účinném od 1. 11. 2017, tedy poté, co nabyl účinnosti zákon č. 202/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon o specifických zdrav. službách“).

14. Dovolatelka správně poukazuje na závěry, které Nejvyšší soud učinil ve vztahu k významu novely zákona o specifických zdrav. službách, provedené zákonem č. 202/2017 Sb., v rozsudku ze dne 26. 8. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1096/2021. V tomto rozsudku Nejvyšší soud vyslovil a odvodnil závěr, že „…lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nelze ani za právní úpravy účinné od 1. 11. 2017 považovat za rozhodnutí, z něhož by mohl soud bez dalšího vycházet v občanském soudním řízení ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř….“, vycházeje zejména z komparace ustanovení § 77b zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, s nynějším zněním ustanovení § 47 odst. 4 zákona o specifických zdrav. službách; jestliže úprava ustanovení § 47 odst. 4 zákona o specifických zdrav. službách doslova převzala úpravu provedenou v minulosti v ustanovení § 77b zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, není pochyb o tom, že právní názor k této problematice vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 11/08, se musí uplatnit i na posuzování povahy a následné možnosti soudního přezkumu těch lékařských posudků vydaných poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, které byly vydány za právní úpravy účinné od 1. 11. 2017.

15. Nadále (tedy i po novele zákona o specifických zdrav. službách, provedené zákonem č. 202/2017 Sb.) je tak zapotřebí vycházet ze závěrů, které [ve vztahu k problematice posuzování platnosti výpovědi z pracovního poměru, dané zaměstnanci podle ustanovení § 52 písm. d), popř. písm. e) zák. práce] učinil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1804/2015, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 42/2017. Nejvyšší soud zde vyslovil závěr, že při zkoumání, zda byl naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zák. práce, může soud v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí vycházet (jen) z lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb (z rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává) pouze tehdy, má-li všechny stanovené náležitosti a jestliže za řízení nevznikly žádné pochybnosti o jejich správnosti. V případě, že lékařský posudek (rozhodnutí příslušného orgánu, který lékařský posudek přezkoumává) nebude obsahovat všechny náležitosti nebo bude neurčitý či nesrozumitelný anebo že z postojů zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo z jiných důvodů se objeví potřeba (znovu a náležitě) objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození, je třeba v příslušném soudním řízení otázku, zda zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost, vyřešit (postavit najisto) dokazováním, provedeným zejména prostřednictvím znaleckých posudků. Uvedené současně znamená, že výpověď zaměstnavatele z pracovního poměru daná zaměstnanci podle § 52 písm. e) zák. práce není neplatným pracovněprávním úkonem jen proto, že zaměstnavatel přistoupil k výpovědi pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost zaměstnance, aniž by měl rozvázání pracovního poměru podložené (řádným a účinným) lékařským posudkem, popřípadě rozhodnutím správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává; uplatní-li zaměstnanec žalobou u soudu neplatnost takového rozvázání pracovního poměru (§ 72 zák. práce), soud může shledat výpověď neplatnou, jen jestliže zaměstnavatel dokazováním (zejména znaleckými posudky) neprokáže, že zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost. Ode dne 1. 4. 2012 (na rozdíl od předešlé právní úpravy) zaměstnavatel může platně přistoupit k výpovědi podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce, i když nemá k dispozici řádné posouzení zdravotního stavu zaměstnance lékařem, musí však v průběhu řízení prokázat, že zaměstnanec skutečně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost.

16. Z uvedeného vyplývá, že i nadále pro platnost výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce je určující objektivní zjištění, že zaměstnanec nebyl ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru schopen z příčiny dlouhodobé pracovní nezpůsobilosti z důvodu obecného onemocnění výkonu práce podle pracovní smlouvy, a to bez ohledu na závěry lékařského posudku, který byl k doložení existence výpovědního důvodu zaměstnavatelem použit, anebo (dokonce) bez ohledu na závěry rozhodnutí, vydaného v přezkumném řízení podle ustanovení § 46 nebo ustanovení § 47 zákona o specifických zdrav. službách.

17. Z uvedených důvodů dospěl dovolací soud k závěru, že názor odvolacího soudu, že za právní úpravy účinné od 1. 11. 2017 zaměstnavatel „nemůže dát zaměstnanci platně výpověď z pracovního poměru, nemá-li tato výpověď podklad v lékařském posudku, který nabyl právní účinky způsobem předpokládaným v § 44 odst. 4 písm. a) ZSZS (popř. podklad v rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává)“, není správný; úvahy odvolacího soudu, vztažené k významu doručení (předání) lékařského posudku P. ze dne 17. 9. 2019 podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona o specifických zdrav. službách, jsou tak ve vztahu k posouzení platnosti výpovědi podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce obsoletní.

18. Protože rozsudek odvolacího soudu není – jak vyplývá z výše uvedeného – správný a protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud tento rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 5) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).

19. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 5. 2022

JUDr. Pavel Malý
předseda senátu

Citace:

rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 21 Cdo 530/2022

www.nsoud.cz