21 Cdo 361/2018-375

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. P., zastoupeného Mgr. Helenou Peterkovou, advokátkou se sídlem v Hradištku, Brunšově č. 473, proti žalovaným 1) Hlavnímu městu Praha se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské náměstí č. 2/2, IČO 00064581, a 2) Domovu pro seniory Chodov se sídlem v Praze 11, Donovalská č. 2222/31, IČO 70876606, oběma zastoupeným JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 895/6, o neplatnost odvolání z funkce a neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 160/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2016 č. j. 23 Co 212/2016-262, takto:


Návrh žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2016 č. j. 23 Co 212/2016-262 se zamítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2016 č. j. 23 Co 212/2016-262 byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 9. 2015 č. j. 23 C 160/2011-224 ve výroku o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti odvolání žalobce z funkce ředitele příspěvkové organizace Domov pro seniory Chodov usnesením Rady Hlavního města Prahy č. 1140 ze dne 16. 8. 2011 a ve výroku o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 21. 9. 2011; ve výroku o nákladech řízení byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobce byl zavázán k povinnosti zaplatit žalovaným 1) a 2) k rukám jejich zástupce na náhradě nákladů řízení každému 37 268 Kč; žalobci byla současně uložena povinnost zaplatit žalovaným 1) a 2) k rukám jejich zástupce na náhradě nákladů odvolacího řízení každému 7 623 Kč.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. dovolání a současně navrhl odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku. Návrh odůvodnil tím, že po prvním rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo žalobě vyhověno, uzavřeli účastníci dohodu o advokátní úschově peněz, na základě které žalovaný 2) složil u zástupkyně dovolatele částku 231 798 Kč představující čistou náhradu mzdy dovolatele podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce. Po vydání dovoláním napadeného rozsudku žalovaný 2) trvá na vrácení složené částky. Její vrácení by však znamenalo, že se již dovolatel náhrady mzdy nedomůže, neboť jeho nárok je již promlčen. Dovolateli tedy „v souvislosti s rozhodnutím soudu druhého stupně“ hrozí závažná újma.

Rozsudek, jímž bylo v řízení podle ustanovení § 72 zákoníku práce rozhodnuto o neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, stejně jako rozsudek, kterým bylo podle ustanovení § 80 o. s. ř. rozhodnuto o žalobě na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není (tedy i o žalobě na určení neplatnosti odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance), je rozsudkem, kterým bylo uloženo něco jiného než povinnost k plnění. Takový rozsudek je vykonatelný, jakmile nabude právní moci (§ 161 odst. 2 o. s. ř.), a nelze podle něj nařídit výkon rozhodnutí podle části šesté občanského soudního řádu nebo exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. (ve znění pozdějších předpisů); odložení vykonatelnosti podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. proto u tohoto rozsudku nepřipadá v úvahu.

Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud České republiky návrh dovolatele na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu jako nedůvodný zamítl, aniž by se (pro nadbytečnost) bylo třeba zabývat splněním ostatních předpokladů pro odložení vykonatelnosti rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. dubna 2018

JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu

www.nsoud.cz