21 Cdo 2191/2023-294

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce B. Ř., zastoupeného JUDr. Barborou Frydrychovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí č. 978/23, proti žalované Správě železnic, státní organizaci se sídlem v Praze 1, Dlážděná č. 1003/7, IČO 70994234, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 93/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2023, č. j. 30 Co 280/2019-244, takto:

Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Dopisem ze dne 7. 3. 2016 žalovaná sdělila žalobci, že s ním ukončuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, protože nesplňoval bez zavinění zaměstnavatele stanovený požadavek pro řádný výkon práce, pokud „do dnešního dne“ nevykonal úspěšně fyzické testy dle „příslušné směrnice“; směrnicí ředitele HZS č. 1/2012 k tělesné přípravě a zkouškám fyzické způsobilosti zaměstnanců HZS SŽDC (č. j. 157/2012-HZS z 13. 2. 2012) a dodatkem 1, 2, 3 a 4 byl stanoven požadavek k výkonu práce zaměstnance Hasičského záchranného sboru SŽDC spočívající v každoročním vykonání zkoušky fyzické způsobilosti, kterou žalobce v základním termínu dne 15. 5. 2015 a náhradním termínu 15. 9. 2015 absolvoval „se závěrem nesplnil“ („důvod: nesplnění bodového minima“).

2. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 27. 7. 2016 domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy uzavřené dne 1. 12. 1994 jako „vedoucí technik specialista“. Výpovědní důvod není naplněn, neboť k nesplnění fyzických testů došlo z důvodu zhoršení zdravotního stavu dolní končetiny, k němuž došlo v souvislosti s pracovním úrazem ze dne 15. 8. 2013, nikoliv tedy bez zavinění zaměstnavatele. Dne 14. 10. 2015 (po nesplnění náhradních fyzických testů) požádal žalobce o převedení na jinou práci, což však žalovaná zamítla. Žalobce uvedl, že výpověď je neplatná také z důvodu chybějícího souhlasu s výpovědí od odborové organizace, které je žalobce členem.

3. Žalovaná považuje tvrzení žalobce, že k nesplnění zkoušek došlo z důvodu zhoršení zdravotního stavu dolní končetiny, ke kterému došlo v souvislosti s pracovním úrazem, za účelové. Namítá, že žalobce mohl požádat o odklad přezkoumání fyzické způsobilosti, což však neučinil, ani žádného nadřízeného o svých zdravotních potížích předem neinformoval. Navíc poté, co utrpěl úraz, se pětkrát podrobil lékařské prohlídce, vždy s výsledkem zdravotně způsobilý.

4. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 1. 2. 2019, č. j. 39 C 93/2016-103, určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 7. 3. 2016 daná žalobci žalovanou je neplatná (výrok I) a žalované uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci 30 979,50 Kč (výrok II) a České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 částku, která bude stanovena samostatným usnesením (výrok III); usnesením téhož soudu ze dne 29. 4. 2019, č. j. 39 C 93/2016-119, byla výše náhrady nákladů řízení státu stanovena částkou 14 284 Kč. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalobce byl zaměstnán u žalované jako hasič a od roku 1999 jako „vedoucí technik specialista v požární ochraně“. Směrnice ředitele HZS č. 1/2012 ze dne 13. 2. 2012 stanovila požadavek pro výkon práce Hasičské záchranné služby spočívající v každoročním vykonání zkoušky fyzické způsobilosti, při níž musí zaměstnanec dosáhnout stanoveného bodového minima včetně celkového bodového ohodnocení. Žalobce dne 15. 5. 2015 a poté v náhradním termínu dne 15. 9. 2015 zkoušky fyzické způsobilosti úspěšně nevykonal. Zejména na základě znaleckého posudku MUDr. Milana Richtra potom soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že příčinou nesplnění fyzických testů z plavání byl chorobný stav pravého kolena žalobce způsobený pracovním úrazem, který žalobce utrpěl 15. 8. 2013; následky tohoto úrazu byly odstraněny až následně operací provedenou v listopadu 2015. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebyl naplněn předpoklad, aby žalobce stanovený požadavek k výkonu sjednané práce spočívající v úspěšném vykonání zkoušky fyzické způsobilosti nesplňoval bez „vědomí“ (správně: zavinění) zaměstnavatele, neboť „příčina nesplnění stanovených požadavků spočívala v pracovním úrazu“. I když nepřisvědčil námitce žalobce, že výpověď je neplatná též z důvodu absence předchozího souhlasu odborové organizace (neboť „ustanovení § 61 odst. 2 ZP se … vztahuje pouze na člena orgánu odborové organizace, nikoliv na běžného člena“), žalobě vyhověl.

5. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 10. 2019, č. j. 30 Co 280/2019-140, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobci žalovanou dne 7. 3. 2016 zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud považoval za významné, že v řízení bylo bez pochybností prokázáno, že žalobce v roce 2015 nesplnil testy fyzické způsobilosti požadované vnitřními předpisy žalované, jejichž splnění „představovalo s ohledem na povahu práce žalobce ospravedlnitelný požadavek“, a že „nebylo prokázáno nic, z čeho by bylo možné dovozovat zavinění žalované na nesplnění testů žalobcem“, neboť „pouze z případné příčinné souvislosti s (ze strany žalované nezaviněným) pracovním úrazem žalobce takové zavinění dovozovat nelze“. Navíc „žalobci nic nebránilo v odložení termínu konání testu fyzické způsobilosti ze zdravotních důvodů (čl. 2.7 směrnice ředitele HZS SŽDC č. 1/2012)“, a „pokud tak žalobce neučinil, tím spíše nelze zavinění na nesplnění fyzických testů shledat na straně žalované“. Po doplnění dokazování výslechem znalce MUDr. Richtra odvolací soud rovněž uzavřel, že žalobce zdravotní způsobilost k výkonu sjednané práce nepozbyl, že jeho zdravotní indispozice způsobená pracovním úrazem z roku 2013 byla pouze „přechodného charakteru“, a nebyl proto „naplněn zákonný výpovědní důvod podle § 52 písm. d) ani písm. e) zákoníku práce.“ Pokud potom „došlo k naplnění výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce, neboť žalobce bez zavinění zaměstnavatele nesplňoval požadavky pro řádný výkon práce, … byla žalovaná oprávněna dát žalobci výpověď podle tohoto ustanovení“.

6. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15. 9. 2022, č. j. 21 Cdo 209/2021-220, zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že v souvislosti s pracovním úrazem žalobce (ze strany žalované nezaviněným) nelze dovozovat zavinění žalované na neúspěšném vykonání zkoušky (testu) fyzické způsobilosti žalobcem coby požadavku k výkonu sjednané práce. V odůvodnění rozhodnutí dále uvedl, že zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 52 písm. f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2016 (dále jen „zák. práce“), nesplňuje požadavky pro řádný výkon práce jen tehdy, je-li dána absence kvality požadovaných skutečností po delší dobu. Tato podmínka se nepochybně vztahuje též na v řízení posuzovaný požadavek spočívající v dosažení určitého stupně fyzické zdatnosti zaměstnance. Jen dočasná zdravotní indispozice způsobující, že zaměstnanec po přechodnou dobu požadované fyzické zdatnosti nedosahuje, proto závěr o nesplňování požadavku pro řádný výkon práce neopodstatňuje. Prokáže-li proto zaměstnanec (byť dodatečně až po neúspěšném vykonání zkoušky), že důvodem jeho neúspěchu byly zdravotní důvody, které mu po přechodnou dobu úspěšné vykonání zkoušky znemožňovaly (a způsobovaly, že po tuto přechodnou dobu požadované fyzické zdatnosti nedosahoval), nelze na nesplnění uvedeného požadavku usuzovat. V těchto souvislostech odvolací soud projednávanou věc neposuzoval a nezabýval se tím, zda přechodné zdravotní obtíže postihující jeho pravý kolenní kloub žalobci bránily v úspěšném vykonání zkoušky.

7. Městský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 10. 1. 2023, č. j. 30 Co 280/2019-244, rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobci žalovanou dne 7. 3. 2016 zamítl (výrok I), žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II) a žalobci uložil povinnost zaplatit na nákladech řízení České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 částku 14 284 Kč (výrok III) a České republice na účet Městského soudu v Praze částku 2 100 Kč (výrok IV). Odvolací soud v souladu se závěry dovolacího soudu zopakoval, že splnění testů fyzické způsobilosti představuje s ohledem na povahu práce žalobce ospravedlnitelný požadavek na výkon sjednané práce a že v řízení nebylo prokázáno nic, z čeho by bylo možno dovozovat zavinění žalované na nesplnění tohoto požadavku žalobcem, jež nelze dovozovat ani v souvislosti s pracovním úrazem žalobce. S odvoláním na lékařský posudek MUDr. Červené a znalecký posudek MUDr. Richtra uvedl, že v případě žalobce nebyl naplněn výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. d) nebo e) zák. práce. Zabýval se proto tím, zda ve výpovědi použitý důvod podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce byl naplněn a zda tedy důvodem neúspěchu žalobce při prokazování fyzické zdatnosti byly zdravotní důvody, které mu po přechodnou dobu úspěšné vykonání zkoušky znemožňovaly a způsobovaly, že po tuto přechodnou dobu požadované fyzické zdatnosti nedosahoval; žalobce poučil o povinnosti tvrdit a prokázat, že důvodem nesplnění požadované fyzické zdatnosti byly zdravotní důvody přechodného rázu a že po jejich pominutí byl a je schopen tento požadavek splňovat, tj. je schopen splnit žalovanou požadované zkoušky fyzické zdatnosti. Žalobci se však „kýžené skutečnosti“ nepodařilo prokázat, neboť významné též bylo, že žalobce po pominutí přechodných zdravotních důvodů by byl „schopen“ požadovanou fyzickou zdatnost splňovat (uplavání 200 m pod limit 6,33 minut), „ačkoliv k tomu mohl posloužit např. videozáznam o uplavání vzdálenosti 200 metrů v požadovaném (časovém) limitu“. Protože se soud správně vypořádal též s námitkou žalobce o nedostatku předchozího souhlasu odborové organizace s výpovědí, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.

8. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, a to „do jeho výroku I“ podal žalobce dovolání. Namítá, že mu odvolací soud „nad rámec právního názoru dovolacího soudu uložil prokázat nejen, že důvod absence požadované fyzické zdatnosti byl jen přechodného rázu, ale i že po pominutí těchto přechodných důvodů žalobce byl a je nadále schopen splňovat požadovanou fyzickou zdatnost“. Odvolacím soudem mu tak bylo uloženo, aby prokázal, že test fyzické zdatnosti je schopen splnit v důchodovém věku, kdy už podle platného pokynu žalované muži nad 61 let věku „prokazování fyzické způsobilosti nekonají“. Je přesvědčen, že v řízení prokázal přechodný charakter zdravotní indispozice. Příčinou nesplnění testů byl pracovní úraz pravého kolenního kloubu ze dne 15. 8. 2013, konkrétně jeho recidiva v roce 2015. Bylo zřejmé, že v době absolvování testů fyzické zdatnosti měl žalobce chorobný kolenní kloub a bylo nutné, aby se dne 4. 11. 2015 podrobil operaci. Operace odstranila přechodné zdravotní potíže, které nedovolovaly žalobci plný výkon při testech fyzické zdatnosti. V souladu s názorem dovolacího soudu nelze proto dovozovat, že žalobce v okamžiku dání výpovědi, tj. dne 7. 3. 2016, nesplňoval požadavek pro řádný výkon práce, a výpovědní důvod podle § 52 písm. f) zák. práce tak nebyl dán. Je to žalovaná, která je zatížena důkazním břemenem, že absence fyzické zdatnosti nebyla přechodného charakteru, a před dáním výpovědi měla vyzvat žalobce k absolvování testů fyzické zdatnosti, což neučinila. Žalovaná nepostupovala správně, když s ním ukončila pracovní poměr podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce, „aniž ověřila, zda se jednalo o dlouhodobé nesplňování požadavků pro řádný výkon práce, či jen o přechodnou zdravotní indispozici“. Nerespektovala tak zásadu zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance vyjadřující hodnoty, které chrání veřejný pořádek, a k neplatnosti výpovědi se proto přihlíží i bez návrhu. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému rozhodnutí.

9. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadený rozsudek považuje za věcně správný a plně respektující závazný právní názor dovolacího soudu. Má za to, že dovolání je nepřípustné, neboť „žalobce v dovolání formuje vlastní skutková zjištění a z nich pak činí i vlastní skutkové závěry, jejichž prostřednictvím teprve uplatňuje argumentaci nesprávného právního posouzení věci v otázce neplatnosti výpovědi“, a souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v řízení nebylo prokázáno nic, z čeho by bylo možné usuzovat, že důvod absence požadované fyzické zdatnosti byl jen přechodného rázu a že po pominutí těchto důvodů žalobce byl a je nadále schopen požadovanou fyzickou zdatnost splnit. Navrhla, aby dovolací soud podané dovolání jako nedůvodné odmítl, případně zamítl.

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

11. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

12. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

13. Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že žalobce (zaměstnanec) pracoval u žalované (zaměstnavatele) od 1. 12. 1994 jako hasič a od 1. 7. 1999 jako „vedoucí technik specialista v požární ochraně“. Dne 15. 8. 2013 žalobce utrpěl pracovní úraz „při sestupu po žebříku z nástavby vozidla“, při kterém utrpěl poškození pravého kolenního kloubu. Pro následky pracovního úrazu byl žalobce v roce 2013 léčen a poté, co se mu zdravotní problémy s kolenem v roce 2015 vrátily, se 4. 11. 2015 podrobil operaci pravého kolenního kloubu, po které tyto přechodné zdravotní problémy odezněly. Žalobce po uvedeném úrazu nadále vykonával sjednanou práci a posudkem poskytovatele pracovnělékařských služeb byl opakovaně v letech 2013 až 2016 shledán dlouhodobě zdravotně způsobilým k výkonu sjednané práce. Podle Směrnice ředitele HZS SŽDC č. 1/2012 vydané k tělesné přípravě a zkouškám fyzické způsobilosti zaměstnanců HSZ (dále jen „směrnice č. 1/2012“) nezbytným požadavkem „pro řádný výkon zaměstnání u HZS SŽDC“ bylo stanoveno každoroční vykonání zkoušky fyzické způsobilosti zaměstnance, jejímž úspěšným vykonáním („splněním“) zaměstnanec prokazoval, že je fyzicky zdatný a tím způsobilý pro výkon zaměstnání u „HZS SŽDC“; zaměstnanci, kterému zdravotní důvody znemožňují absolvovat přezkoušení fyzické způsobilosti, směrnice umožnovala písemně požádat o odklad zkoušky. Žalobce dne 15. 5. 2015 a poté ani v náhradním termínu dne 15. 9. 2015 zkoušky fyzické způsobilosti „nesplnil“.

14. Za tohoto skutkového stavu závisí napadený rozsudek odvolacího soudu (mimo jiné) na vyřešení otázky hmotného práva, za jakých podmínek zaměstnanec nesplňuje bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro výkon sjednané práce spočívající v dosažení určitého stupně fyzické zdatnosti. Protože tuto právní otázku odvolací soud vyřešil v rozporu se závěry dovolacího soudu vyjádřenými v rozsudku Nejvyššího soudu (vydaném přímo v projednávané věci) ze dne 15. 9. 2022, sp. zn. 21 Cdo 209/2021, je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.

15. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce je důvodné.

16. Podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil.

17. Citované ustanovení umožňuje dát zaměstnanci výpověď ze dvou důvodů, které je třeba důsledně rozlišovat. Zatímco předpoklady stanoví právní předpisy (zákon nebo jiné obecně závazné právní předpisy), požadavky, které jsou nezbytnou podmínkou pro řádný výkon práce, stanoví zaměstnavatel sám; reflektují především konkrétní podmínky u konkrétního zaměstnavatele a jeho představy o tom, jaké nároky mají být kladeny na zaměstnance, který konkrétní druh práce (funkci) vykonává. Mohou vyplývat z pracovní smlouvy, organizačního řádu, vnitropodnikové směrnice, popř. z pracovních příkazů vedoucího zaměstnance, nebo může jít o požadavky, které jsou pro výkon určité práce všeobecně známé (srov. stanovisko býv. Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1978, sp. zn. Cpjf 44/77, uveřejněné pod č. 15/1978 Sb. rozh. obč., s. 464). Nesmí jít však o požadavky svou podstatou nevýznamné a musí zároveň být dána absence kvality požadovaných skutečností po delší dobu. I když požadavky pro řádný výkon sjednané práce stanoví sám zaměstnavatel, nejedná se o oprávnění neomezené; zaměstnavatelem vytyčené požadavky musí být z hlediska výkonu práce oprávněné a povahou pracovních činností (objektivně vzato) ospravedlnitelné. Požadavky ve smyslu ustanovení § 52 písm. f) zák. práce, jimiž se rozumějí jiné skutečnosti, než které vyplývají z předpokladů ve smyslu téhož ustanovení, se mohou podle druhu vykonávané práce dotýkat nejen kupř. zvláštních odborných znalostí, morálních kvalit pracovníka, ale i jeho řídících a organizačních schopností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4066/2008, uveřejněný pod č. 43/2010 Sb. rozh. obč.). Za podmínky, že to je oprávněné a povahou pracovních činností ospravedlnitelné, smí zaměstnavatel – podle povahy vykonávané práce
– po zaměstnanci například požadovat, aby se zdržel určitých činností v době odpočinku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1628/2000), aby měl vhodné společenské vystupování, aby při výkonu práce používal předepsaný oděv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2930/2014, uveřejněný pod č. 12/2016 Sb. rozh. obč.), aby měl příjemný vzhled, aby byl schopen udržet si potřebnou autoritu, aby měl organizační schopnosti apod. (srov. též Bělina, M., Drápal, L. a kol.: Zákoník práce. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019. s. 299-332).

18. Ve shora uvedeném rozsudku ze dne 15. 9. 2022, sp. zn. 21 Cdo 209/2021, potom Nejvyšší soud formuloval závěr, že požadavek pro řádný výkon sjednané práce může spočívat též – stejně jako v posuzovaném případě – v dosažení určitého stupně fyzické zdatnosti, jehož splnění zaměstnanec prokazuje vykonáním zkoušky (testu) fyzické způsobilosti.

19. Nesplňování požadavků je důvodem k výpovědi z pracovního poměru z důvodu podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce pouze tehdy, jestliže k němu došlo bez zavinění zaměstnavatele. Zaměstnavatel zavinil, že zaměstnanec nesplňuje požadavky pro řádný výkon sjednané práce, tehdy, jestliže svým jednáním nebo opomenutím – v rozporu s obecnou povinností vytvářet zaměstnanci podmínky pro plnění pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem [srov. § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce] – způsobil, že zaměstnanec tyto požadavky (z hlediska výkonu práce oprávněné a povahou pracovních činností ospravedlnitelné) nesplňuje; půjde zde především o různé nedostatky v řídící práci, které u vedoucích zaměstnanců znamenají porušení povinností podle ustanovení § 302 zák. práce. Ve svém předchozím rozsudku vydaném v projednávané věci (srov. body 14 a 18) se již dovolací soud vyjádřil, že zavinění žalované na neúspěšném absolvování zkoušky (testu) fyzické zdatnosti žalobcem nelze spatřovat v nezaviněném pracovním úrazu, který žalobce při výkonu práce pro žalovanou utrpěl 15. 8. 2013 (v podrobnostech na odůvodnění tohoto rozsudku nyní dovolací soud odkazuje).

20. V uvedeném rozhodnutí potom dovolací soud zdůraznil, že zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 52 písm. f) zák. práce nesplňuje požadavky pro řádný výkon práce jen tehdy, je-li dána absence kvality požadovaných skutečností po delší dobu, a že tato podmínka se nepochybně vztahuje též na v řízení posuzovaný požadavek spočívající v dosažení určitého stupně fyzické zdatnosti zaměstnance. Jen dočasná zdravotní indispozice způsobující, že zaměstnanec po přechodnou dobu požadované fyzické zdatnosti nedosahuje, proto závěr o nesplňování požadavku pro řádný výkon práce neopodstatňuje. V souladu s tím také vnitřní předpis žalované (směrnice č. 1/2012), upravující vykonávání zkoušek fyzické způsobilosti zaměstnanců zařazených do hasičského záchranného sboru, zaměstnanci, kterému zdravotní důvody znemožňují absolvovat přezkoušení fyzické způsobilosti, umožňuje písemně požádat o odklad zkoušky. Ze skutečnosti, že zaměstnanec, kterému přechodná zdravotní indispozice úspěšné vykonání zkoušky znemožnila, o odklad zkoušky nepožádal (ať již proto, že o této možnosti nevěděl, nebo proto, že se mylně domníval, že přes zdravotní problémy zkoušku úspěšně vykoná), nelze tudíž dovozovat, že tento zaměstnanec stanovený požadavek pro řádný výkon práce nesplňuje. Podstatné totiž nadále je, zda absence požadované fyzické zdatnosti je dána po delší dobu. Prokáže-li proto zaměstnanec (byť dodatečně až po neúspěšném vykonání zkoušky), že důvodem jeho neúspěchu byly zdravotní důvody, které mu po přechodnou dobu úspěšné vykonání zkoušky znemožňovaly (a způsobovaly, že po tuto přechodnou dobu požadované fyzické zdatnosti nedosahoval), nelze na nesplnění uvedeného požadavku usuzovat.

21. Na odvolacím soudu proto bylo, aby se zabýval tím, zda přechodné zdravotní obtíže postihující jeho pravý kolenní kloub (jež se mu – jak ze skutkových zjištění vyplývá – v roce 2015 vrátily a odezněly poté, co se 4. 11. 2015 podrobil operaci postiženého kloubu) žalobci bránily v úspěšném vykonání zkoušky; v této souvislosti se proto měl vypořádat i se skutkovým závěrem soudu prvního stupně (jak se podává z odůvodnění jeho rozsudku), že příčinou nesplnění fyzických testů z plavání byl chorobný stav pravého kolena žalobce způsobený pracovním úrazem. Odvolací soud však v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu (srov. § 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.) nepostupoval. V rozporu s použitým důvodem výpovědi, který spočívá v nesplňování požadavku pro řádný výkon sjednané práce, jehož splňování žalobce neprokázal úspěšným vykonáním zkoušky fyzické způsobilosti v základním termínu 15. 5. 2015 a náhradním termínu 15. 9. 2015, a který nesmí být dodatečně měněn (srov. § 50 odst. 4 větu druhou zák. práce), za významné pro rozhodnutí věci považoval „rovněž to“, zda žalobce byl „schopen“ požadovanou fyzickou zdatnost splňovat poté, co jeho přechodné zdravotní obtíže pominuly. Odvolací soud zde přehlíží, že přezkoušení fyzické způsobilosti žalobce k pozdějšímu datu je záležitostí další zkoušky fyzické způsobilosti, k jejímuž vykonání může žalovaná podle svého vnitřního předpisu žalobce vyzvat, nikoliv však předmětem dokazování v projednávané věci. Prokáže-li žalobce, že přechodné zdravotní obtíže mu bránily v úspěšném vykonání zkoušky, na závěru o nenaplnění důvodu výpovědi již nic nemůže změnit případné zjištění, že žalobce požadovaný stupeň fyzické zdatnosti nedosahoval ani později, kdy mu jeho přechodný zdravotní stav v úspěšném vykonání zkoušky nebránil; neúspěch žalobce u přezkoušení fyzické způsobilosti v pozdějším období by mohl být důvodem pro novou výpověď z pracovního poměru danou podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce. Jestliže potom odvolací soud svůj závěr o naplnění výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce odůvodnil jen tím, že žalobce neprokázal, že „po pominutí přechodných zdravotních důvodů by byl žalobce schopen splňovat požadovanou fyzickou zdatnost (jako požadavek pro výkon práce), tj. plavání 200 metrů pod limit 6,33 minut“, a k tomu, zda příčinou neúspěšného vykonání zkoušky fyzické způsobilosti žalobcem ve dnech 15. 5. 2015 a 15. 9. 2015 byly jeho přechodné zdravotní obtíže, žádný závěr neučinil, není jeho právní posouzení věci správné.

22. Protože rozsudek odvolacího soudu není – jak vyplývá z výše uvedeného – správný a protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud tento rozsudek zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

23. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 4. 2024

JUDr. Pavel Malý
předseda senátu

Citace:
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2191/2023

www.nsoud.cz