21 Cdo 1929/2021-284

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce J. N., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Bc. Martinou Lukschovou, advokátkou se sídlem v Mělníku, Kpt. Jaroše č. 317/24, proti žalované Oblastní nemocnici Kladno, a.s., nemocnici Středočeského kraje se sídlem v Kladně, Vančurova č. 1548, IČO 27256537, zastoupené Mgr. Petrou Radzovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 709/33, o 480 568 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 21 C 30/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2021 č. j. 23 Co 29/2021-261, t a k t o:

Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2021 č. j. 23 Co 29/2021-261 se zamítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 9. 2020 č. j. 21 C 30/2018-222 bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 480 568 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 17. 4. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 380 568 Kč od 13. 6. 2020 do zaplacení (výrok I), že žaloba se „co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně“ z vymezených částek zamítá (výrok II) a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení k rukám advokátky žalobce 119 141 Kč (výrok III) a České republice – Okresnímu soudu v Kladně 52 015,15 Kč (výrok IV).

K odvoláním obou účastníků řízení Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 4. 2021 č. j. 23 Co 29/2021-261 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že se žaloba na zaplacení 480 568 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 17. 4. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 380 568 Kč od 13. 6. 2020 do zaplacení zamítá (výrok I), ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II) a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení vzniklých žalované před soudem prvního stupně ve výši 80 666 Kč (výrok III), v odvolacím řízení ve výši 49 584 Kč (výrok IV) a k náhradě nákladů řízení státu ve výši 52 015,15 Kč (výrok V).

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání směřující „proti všem výrokům tohoto rozsudku“. V dovolání současně navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu, a to z důvodu, že mu tímto rozsudkem byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení v celkové výši 182 265,15 Kč a on „momentálně takovou částkou v hotovosti nedisponuje a bude si ji muset půjčit a z této částky hradit úrok“.

Podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.

V případě výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se žaloba na zaplacení částky 480 568 Kč s příslušenstvím zamítá, a výroku II rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II, dovolací soud neshledal naplnění nezbytného důvodu k vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, který spočívá v existenci takového výroku soudního rozhodnutí, podle něhož by bylo možné nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017 sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uveřejněné pod č. 5 v časopise Soudní judikatura, roč. 2019). Odklad vykonatelnosti nepřipadá v úvahu tam, kde výrok rozhodnutí žádnou vynutitelnou povinnost neukládá, jak je tomu i v případě výroku, jímž se žaloba na uložení povinnosti k zaplacení peněžitého plnění zamítá.

K předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, též patří, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech. Závažnost újmy se zde poměřuje možným dopadem výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017 sp. zn. 29 Cdo 78/2016). Ze sdělení o tom, že dovolatel „takovou částkou v hotovosti“, která odpovídá uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení, „nedisponuje“, jeho majetkové poměry, z nichž by bylo možno dovodit hrozbu závažné újmy v případě výkonu rozhodnutí nebo exekuce, nevyplývají a tyto se nepodávají ani z obsahu spisu. Ani uvedený předpoklad pro odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu (ve výrocích o náhradě nákladů řízení) proto není naplněn.

Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud návrh dovolatele na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2021 č. j. 23 Co 29/2021-261 jako nedůvodný zamítl, aniž by se (je-li to nadbytečné) zabýval splněním ostatních předpokladů pro odložení vykonatelnosti rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 9. 2021

JUDr. Pavel Malý
předseda senátu

Citace:

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1929/2021

www.nsoud.cz