21 Cdo 1915/2023-255

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce P. P., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Ing. Mgr. Bc. Václavem Holým, advokátem se sídlem v Praze, Na příkopě č. 857/18, proti žalovanému Krajská zdravotní, a. s., se sídlem v Ústí nad Labem – Severní Terase, Sociální péče č. 3316/12a, IČO 25488627, zastoupenému JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sídlem v Litvínově, Jiráskova č. 413, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 C 227/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. ledna 2023, č. j. 10 Co 189/2022-217, doplněnému usnesením ze dne 15. února 2023, č. j. 10 Co 189/2022-228, takto:

Odkládají se až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci:

a) právní moc rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. ledna 2023, č. j. 10 Co 189/2022-217, doplněného usnesením ze dne 15. února 2023, č. j. 10 Co 189/2022
-228, ve výroku I, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. února 2022, č. j. 33 C 227/2021-164, ve výroku o věci samé tak, že žaloba na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne 17. 3. 2021 se zamítá,

b) vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. ledna 2023, č. j. 10 Co 189/2022-217, doplněného usnesením ze dne 15. února 2023, č. j. 10 Co 189/2022-228, ve výrocích II a III, jimiž byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 19 250 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 15 333 Kč, vše k rukám JUDr. Daniela Voláka, advokáta se sídlem v Litvínově, Jiráskova č. 413, a ve výroku IV, kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem na náhradě nákladů řízení 656 Kč.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. 2. 2022, č. j. 33 C 227/2021
-164, určil, že rozvázání pracovního poměru žalobce u žalovaného okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalovaného ze dne 17. 3. 2021 je neplatné, a uložil žalovanému povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci 26 880,02 Kč k rukám advokáta Ing. Mgr. Bc. Václava Holého, a České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem 656 Kč.

K odvoláním žalovaného a žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 25. 1. 2023, č. j. 10 Co 189/2022-217, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že žaloba na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne 17. 3. 2021 se zamítá, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 19 250 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 15 333 Kč, vše k rukám advokáta JUDr. Daniela Voláka.

Usnesením ze dne 15. 2. 2023, č. j. 10 Co 189/2022-228, Krajský soud v Ústí nad Labem doplnil rozsudek ze dne 25. 1. 2023, č. j. 10 Co 189/2022-217, výrokem IV, jímž byla žalobci uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem „na náhradu nákladů řízení“ 656 Kč.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dovolání. Dovolatel současně navrhl, aby dovolací soud rozhodl o odkladu právní moci rozsudku odvolacího soudu do doby, než dovolací soud rozhodne o tomto dovolání. Návrh odůvodnil tím, že se vedle určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru v samostatném řízení vedeném taktéž u Okresního soudu v Ústí nad Labem, a to pod sp. zn. 22 C 82/2022, domáhá po žalovaném zaplacení částky 178 927,20 Kč představující náhradu mzdy a že řízení o náhradu mzdy bylo přerušeno do pravomocného rozhodnutí v řízení o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, neboť rozhodnutí v řízení o náhradu mzdy je závislé na rozhodnutí v řízení o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. Doručením napadeného rozsudku oběma účastníkům řízení odpadla překážka pokračování v řízení o náhradu mzdy a při absenci odkladu právní moci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu by muselo být v řízení o náhradu mzdy pokračováno. Zamítnutí žaloby o náhradu mzdy by i přes následné zrušení rozhodnutí o neplatnosti rozvázání pracovního poměru dovolacím soudem pro žalobce představovalo mimořádně tíživý a neodčinitelný následek.

Podle ustanovení § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit

a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo

b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

Podle ustálené judikatury soudů chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly právní účinky vyplývající z právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru, musí podat žalobu o určení jeho neplatnosti nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. 6 Cz 5/68, uveřejněný pod č. 40/1969 Sb. rozh. obč., rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980, sp. zn. 6 Cz 8/80, uveřejněný pod č. 43/1982 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96, uveřejněný pod č. 75/1997 v časopise Soudní judikatura). Nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Po marném uplynutí dvouměsíční lhůty právo na určení neplatnosti právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru zanikne, a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního úkonu (nyní právního jednání), a to ani formou předběžné otázky; nebyla-li neplatnost právního úkonu (nyní právního jednání) o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (srov. například již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 475/96).

Z uvedeného vyplývá, že závěr o věcné opodstatněnosti (resp. neopodstatněnosti) nároku žalobce na náhradu mzdy podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce, jehož základním předpokladem je (vedle oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání) neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele okamžitým zrušením, závisí na rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že žaloba na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne 17. 3. 2021 se zamítá. Pravomocný rozsudek, kterým by byla žaloba o náhradu mzdy zamítnuta dříve, než dovolacím soudem bude v projednávané věci rozhodnuto o podaném dovolání, by potom – za situace, kdyby dovolacím soudem bylo rozhodnuto o změně nebo zrušení rozsudku odvolacího soudu – znamenal zásah do práv dovolatele, který by bylo možné napravit jen žalobou na obnovu řízení [srov. § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Nejvyšší soud proto shledal, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu by dovolatel mohl být závažně ohrožen ve svých právech, a vzhledem k tomu, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé), že právní moc rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2023, č. j. 10 Co 189/2022-217, ve výroku I, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že žaloba na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne 17. 3. 2021 se zamítá, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalobce [§ 243 písm. b) o. s. ř.].

Protože by neprodleným výkonem rozhodnutí (exekucí) napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2023, č. j. 10 Co 189/2022-217, doplněného usnesením ze dne 15. 2. 2023, č. j. 10 Co 189/2022-228, ve výrocích II, III a IV, kterými byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, náhradu nákladů odvolacího řízení a náhradu nákladů řízení státu, hrozila dovolateli závažná újma, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. odložil vykonatelnost uvedených výroků rozsudku odvolacího soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 7. 2023

JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu


Citace:

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1915/2023

www.nsoud.cz