V souvislosti s výkonem práce mohou zaměstnanci vzniknout náklady. Nejčastěji jde o náklady spojené s konáním cest zaměstnancem na základě pokynů a ve prospěch zaměstnavatele. Protože závislá práce se koná na náklady zaměstnavatele, je zaměstnavatel povinen takto vzniklé náklady zaměstnanci nahradit. Náklady spojené s konáním cest souvisejících s výkonem práce, které jsou vyjmenovány v § 152 zákoníku práce, nahrazuje zaměstnavatel poskytováním cestovních náhrad. Rozsah a podmínky poskytování cestovních náhrad zaměstnavatelem upravuje zákoník práce ve své sedmé části.
Cestovní náhrady obecně přísluší jen zaměstnancům, kteří konají pro zaměstnavatele práci v pracovním poměru. Pokud jde o zaměstnance pracující na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, tito mají nárok na cestovní náhrady jen v případě, že s nimi bylo sjednáno (§ 155):