Za práci, kterou je nutno konat v době svátků má zaměstnanec právo na dosaženou mzdu a placené náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek. Náhradní volno poskytne zaměstnavatel zaměstnanci nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Náhrada mzdy za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku.
Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna. Situace je tedy opačná než u práce přesčas – zákoník práce upřednostňuje čerpání náhradního volna a teprve pokud se tak zaměstnanec a zaměstnavatel výslovně dohodnou, přísluší zaměstnanci příplatek místo náhradního volna.
Zaměstnanci, který nepracoval proto, že svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho části za mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku.
Tato úprava se použije obdobně i pro poskytování odměny z dohody, přičemž odměna z dohody se pro tyto účely posuzuje jako mzda (§138). Platí to ohledně celé zde uvedené úpravy, tj. jak pro práva vyplývající z výkonu práce ve svátek, tak pro práva vyplývající z tzv. placeného svátku.
Judikát NSS:
2 Ads 370/2019 (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.6.2021, čj. 2 Ads 370/2019 - 41, www.nssoud.cz)