Zvýšené zátěži vyplývající z rozvržení pracovní doby je vystaven zaměstnanec ve zdravotnictví při práci ve směně, jejíž délka byla sjednána nebo stanovena podle § 83a odst.1 zákoníku práce, tj. v rozmezí více než 12 a maximálně 24 hodin. Za práci v této směně přísluší zaměstnanci dosažená mzda a ze 13. a každou další hodinu odpracovanou v téže směně příplatek nejméně ve výši 20 % průměrného výdělku. Jedná se o průměrný hodinový výdělek.
Tato úprava se použije obdobně i pro poskytování odměny z dohody, přičemž odměna z dohody se pro tyto účely posuzuje jako mzda (§ 138 zákoníku práce).
Za stejnou hodinu výkonu práce pojmově nemůže příslušet zároveň příplatek za práci přesčas a příplatek podle § 114a zákoníku práce. Příplatek podle § 114a zákoníku práce je koncipován tak, že bude spojen se zvýšenou zátěží zaměstnance ve zdravotnictví, které je vystaven při výkonu práce v rámci extrémně dlouhé směny (oproti obecnému standardu maximální délky směny v rozsahu 12 hodin), nikoliv s tím, že bude vystaven extrémně dlouhému výkonu práce v kombinaci směny nepřesahující 12 hodin a bezprostředně předcházejícího nebo navazujícího výkonu práce přesčas. Zvýšená zátěž ve druhém případě je již zohledněna v příplatku za výkon práce přesčas. Přesčasovou práci nelze plánovat a nikdy nemůže být brána jako součást směny, což ostatně vyplývá i z její definice obsažené v § 78 odst. 1 písm. i) zákoníku práce, podle které se prací přesčas rozumí práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn.