VIII.3.5 Rozvržení pracovní doby zaměstnancem (§ 87a zákoníku práce)

S účinností od 1. 1. 2025 je možné, aby si na základě písemné dohody se zaměstnavatelem pracovní dobu do směn rozvrhoval přímo sám zaměstnanec. Bude-li si pracovní dobu do směn rozvrhovat sám zaměstnanec, tak bude platit, že:

• se nepoužije právní úprava rozvržení pracovní doby s výjimkou toho, že zaměstnanec bude povinen být na začátku směny (jejíž začátek a konec si nicméně určil sám) na svém pracovišti a odcházet z něj až po skončení směny a toho, že délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin,
• průměrná týdenní pracovní doba zaměstnance v pracovním poměru musí být naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, které bude činit nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích a kolektivní smlouva ho bude moct prodloužit až na 52 týdnů po sobě jdoucích,
• nedohodne-li se zaměstnanec se zaměstnavatelem jinak, uplatní se zaměstnavatelem stanovené rozvržení pracovní doby do směn, které bude zaměstnavatel povinen předem určit pro účely překážek v práci, čerpání dovolené, pracovní cesty, poskytování plnění v případech, kdy zaměstnanec nepracoval proto, že na jeho obvyklý pracovní den připadl svátek, a v dalších zaměstnavatelem určených případech,
• při jiných důležitých osobních překážkách v práci (§ 199 zákoníku práce) nebude zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, nebude-li dohodnuto nebo zákoníkem práce, prováděcím právním předpisem nebo vnitřním předpisem zaměstnavatele stanoveno jinak.  

Dohodu o rozvrhování pracovní doby do směn zaměstnancem je možné rozvázat dohodou stran ke sjednanému dni nebo ji je možné vypovědět z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začne běžet dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. Dohoda i výpověď musí být písemné. Je rovněž možné sjednat si odlišnou délku výpovědní doby, ale ta musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance.

Tato právní úprava tzv. samorozvrhování pracovní doby je uplatnitelná vůči všem zaměstnancům bez ohledu na typ základního pracovněprávního vztahu (pracovní poměr, právní vztah z dohody o pracovní činnosti, právní vztah z dohody o provedení práce) či skutečnost, že zaměstnanec pracuje na dálku nebo na pracovišti zaměstnavatele. Ve vztahu k zaměstnancům pracujícím na dálku tak tato právní úprava nahrazuje úpravu v § 317 odst. 4 zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2024 (přechodné ustanovení však umožňuje postupovat podle dohod o samorozvrhování pracovní doby při práci na dálku uzavřených do 31. 12. 2024 až do 31. 12. 2025).