V.3 Návrat zaměstnance na původní práci (§ 44 a § 47 zákoníku práce)

Převedení na jinou práci, přeložení, pracovní cesta a dočasné přidělení jsou dočasnými změnami druhu či místa výkonu práce. Proto platí, že odpadnou-li jejich důvody nebo uplyne-li doba, na kterou byly tyto změny sjednány, je zaměstnavatel povinen zaměstnance zařadit podle pracovní smlouvy, nedohodne-li se se zaměstnancem na změně pracovní smlouvy.

Zařazení podle pracovní smlouvy neznamená zařazení na stejné pracovní místo, jaké zaměstnanec zastával před převedením, přeložením, pracovní cestou či dočasným přidělením, ale zařazení v souladu s druhem práce a místem výkonu práce, případně dalšími podmínkami sjednanými v pracovní smlouvě.

Oproti tomu v případech, kdy se zaměstnanec vrací do práce po skončení:

• dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény,
• mateřské dovolené nebo otcovské dovolené,
• rodičovské dovolené přede dnem, kdy dítě dosáhne věku 2 let,
• doby poskytování dlouhodobé péče v případech podle zákona o nemocenském pojištění,
• doby ošetřování dítěte mladšího než 10 let nebo jiné fyzické osoby v případech podle zákona o nemocenském pojištění a doby péče o dítě mladší než 10 let z důvodů stanovených zákonem o nemocenském pojištění,
• výkonu veřejné funkce,
• činnosti pro odborovou organizaci, pro kterou byl uvolněn v rozsahu pracovní doby,
• vojenského cvičení nebo služby v operačním nasazení,

je zaměstnavatel povinen zařadit ho na jeho původní práci a pracoviště (tedy na původní pracovní místo). Není-li to možné proto, že původní práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, zařadí zaměstnavatel zaměstnance podle pracovní smlouvy.