Judikát NS 21 Cdo 641/2018

Soud:

Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:

04/10/2018

Spisová značka:

21 Cdo 641/2018

ECLI:

ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.641.2018.1

Typ rozhodnutí:

USNESENÍ

Heslo:

Odklad právní moci

Dotčené předpisy:

§ 243 písm. b) o. s. ř.

Kategorie rozhodnutí:

E


21 Cdo 641/2018-915



USNESENÍ




Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Z. L., zastoupeného Mgr. Matějem Harantou, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1246/1, proti žalované Správě majetkového portfolia Praha 3 a. s. se sídlem v Praze 3, Olšanská č. 2666/7, IČO 28954866, zastoupené Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí č. 671/24, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 20 C 31/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2017 č. j. 23 Co 250/2017-861, takto:


Právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2017 č. j. 23 Co 250/2017-861 se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.

Odůvodnění:



Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2017 č. j. 23 Co 250/2017-861 byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 2. 2017 č. j. 20 C 31/2013-810, kterým bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 7. 12. 2012 doručená žalobci dne 7. 12. 2012 je neplatná, a kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci (k rukám jeho advokáta) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 116 886 Kč.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dovolání. Dovolatelka současně navrhla odložení právní moci napadeného rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 3 uplatnil proti dovolatelce nárok na náhradu mzdy z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru v celkové výši 781 920 Kč [řízení u uvedeného soudu probíhá pod sp. zn. 17 C 127/2016 (260 640 Kč), sp. zn. 20 C 26/2016 (260 640 Kč), sp. zn. 19 C 243/2017 (130 320 Kč) a sp. zn. 19 C 521/2017 (130 320 Kč)]; ve věcech sp. zn. 17 C 127/2016 a 20 C 26/2016 bylo již na 22. 3. 2018 nařízeno jednání. Nárok na náhradu mzdy je co do základu důvodný jen za předpokladu, že rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byla určena neplatnost výpovědi z pracovního poměru, nebude k dovolání žalované zrušeno. V případě zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a následného zamítnutí žaloby by nárok žalobce důvodný nebyl. Dovolatelka je proto závažně ohrožena na svých právech, pokud by o nárocích žalobce na náhradu mzdy bylo na základě dovoláním napadeného rozhodnutí rozhodnuto dříve, než bude dovolacím soudem rozhodnuto o jejím dovolání.

Žalobce navrhl zamítnutí návrhu na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu, neboť skutečnost, že by v mezidobí do rozhodnutí o dovolání mohlo být soudy rozhodnuto o jeho žalobách na náhradu mzdy, nepředstavuje závažné ohrožení práv dovolatelky.

Podle ustanovení § 243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

Podle ustálené judikatury soudů chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel dosáhnout toho, aby nenastaly právní účinky vyplývající z právního úkonu o rozvázání pracovního poměru, musí podat žalobu o určení jeho neplatnosti nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968 sp. zn. 6 Cz 5/68, uveřejněný pod č. 40/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980 sp. zn. 6 Cz 8/80, uveřejněný pod č. 43/1982 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997 sp. zn. 2 Cdon 475/96, uveřejněný pod č. 75/1997 v časopise Soudní judikatura). Nepodal-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel u soudu žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního úkonu, i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Po marném uplynutí dvouměsíční lhůty právo na určení neplatnosti právního úkonu o rozvázání pracovního poměru zanikne a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního úkonu, a to ani formou předběžné otázky; nebyla-li neplatnost právního úkonu o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (srov. například již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1997 sp. zn. 2 Cdon 475/96).

Z uvedeného vyplývá, že závěr o věcné opodstatněnosti nároku žalobce na náhradu mzdy podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce, jehož základním předpokladem je (vedle oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání) neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele výpovědí, závisí na rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou dala dovolatelka žalobci. Pravomocný rozsudek, kterým by bylo žalobě na náhradu mzdy vyhověno dříve, než bude dovolacím soudem v projednávané věci rozhodnuto o podaném dovolání, by potom – za situace, kdy by dovolacím soudem bylo rozhodnuto o změně nebo zrušení rozsudku odvolacího soudu – znamenal zásah do práv dovolatelky, který by bylo možné napravit jen žalobou na obnovu řízení [srov. § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Nejvyšší soud proto shledal, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu by dovolatelka mohla být závažně ohrožena ve svých právech, a vzhledem k tomu, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé), že právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2017 č. j. 23 Co 250/2017-861 se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalované [§ 243 písm. b) o. s. ř.].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. dubna 2018

JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu

www.nsoud.cz