Judikát NS 21 Cdo 348/2022

Soud:

Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:

30.06.2022

Spisová značka:

21 Cdo 348/2022

ECLI:

ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.348.2022.1

Typ rozhodnutí:

USNESENÍ

Heslo:

Odbory
Pracovněprávní vztahy
Přípustnost dovolání

Dotčené předpisy:

§ 237 o. s. ř.
§ 243c odst. 1 o. s. ř.
§ 286 odst. 3 a 4 předpisu č. 262/2006 Sb.

Kategorie rozhodnutí:

E



21 Cdo 348/2022-1064



USNESENÍ



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce Z. L., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Matějem Harantou, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1246/1, proti žalované Správě majetkového portfolia Praha 3 a. s. se sídlem v Praze 3, Olšanská č. 2666/7, IČO 28954866, zastoupené Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí č. 671/24, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 20 C 31/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2021, č. j. 23 Co 267/2021-1041, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Vojtěcha Novotného, advokáta se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí č. 671/24.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):



Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. 23 Co 267/2021-1041, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

K dovolatelem nastolené právní otázce, jaké náležitosti musí obsahovat oznámení odborové organizace podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce, jímž zaměstnavateli sděluje splnění podmínek podle ustanovení § 286 odst. 3 zákoníku práce, a jaká je právní povaha tohoto úkonu, srov. – přímo v této věci vydaný – rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 21 Cdo 641/2018, a v něm vyslovený právní závěr, podle kterého: „Oznámení odborové organizace zaměstnavateli podle ustanovení § 286 odst. 4 zákoníku práce, že splňuje podmínky podle § 286 odst. 3 zákoníku práce, je pracovněprávním úkonem. Obsahovými náležitostmi tohoto oznámení jsou jednak sdělení (údaje o tom), že stanovy odborové organizace upravují její působení u zaměstnavatele a oprávnění jednat (včetně údajů o orgánu odborové organizace, který je podle stanov oprávněn jednat se zaměstnavatelem) a že alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru, jednak doložení sdělovaných údajů. Oznámení, které tyto náležitosti nesplňuje, je neplatným právním úkonem, na jehož základě oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele nevznikají.“ K tomuto závěru se (v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014) přihlásil též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 21 Cdo 863/2021.

Odkazuje-li dovolatel ve prospěch svého právního názoru na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2622/2017, pak přehlíží, že Nejvyšší soud se v odkazované věci shora uvedenou otázkou nezabýval, neboť dovolání zde shledal přípustným pro řešení otázky, za jakých podmínek je odborová organizace ve smyslu ustanovení § 286 odst. 3 zákoníku práce oprávněna podle stanov u zaměstnavatele působit a jednat [tj. jaké informace (údaje) musí být v tomto směru uvedeny ve stanovách odborové organizace].

Další dovolatelem odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 21 Cdo 390/2012, resp. v něm uvedené závěry o působení (začátku působení) odborové organizace u zaměstnavatele, na projednávanou věc nedopadají, neboť byly přijaty za právní úpravy účinné před nabytím účinnosti zákona č. 365/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, který (přijetím nových ustanovení § 286 odst. 3 a 4 zákoníku práce) s účinností od 1. 1. 2012 zavedl minimální podmínky (kvalitativní a kvantitativní znaky), jež odborová organizace musí splňovat k tomu, aby mohla u zaměstnavatele působit, jejichž splnění bylo v projednávané věci posuzováno.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 6. 2022




JUDr. Pavel Malý
předseda senátu

Citace:

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 21 Cdo 348/2022

www.nsoud.cz