21 Cdo 2790/2022-238

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce J. S., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. et Mgr. Janem Jungem, advokátem se sídlem v Chebu, Májová č. 606/35, proti žalovanému Povodí Ohře, státnímu podniku se sídlem v Chomutově, Bezručova č. 4219, IČO 70889988, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 12 C 22/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. dubna 2022, č. j. 12 Co 225/2021-217, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 4. 2022, č. j. 12 Co 225/2021-217, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

K povaze lékařského posudku, který představuje „dobrozdání o zdravotním stavu posuzované osoby vydané poskytovatelem zdravotních služeb“, aniž by šlo o „úkon, kterým by se přímo zakládala práva a povinnosti posuzované osoby“, k okolnostem, za kterých může soud z takového posudku vycházet, a k otázce, jaké jsou z hlediska zdravotního stavu zaměstnance předpoklady pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce vzhledem k právní úpravě posudkové péče a lékařských posudků účinné od 1. 4. 2012, kdy nabyl účinnosti zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (do nabytí účinnosti zákona č. 202/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1804/2015, uveřejněný pod č. 42/2017 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4972/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5557/2015, ve kterých dovolací soud vyslovil závěr, že při zkoumání, zda byl naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce, může soud v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí vycházet (jen) z lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb (z rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává) pouze tehdy, má-li všechny stanovené náležitosti a jestliže za řízení nevznikly žádné pochybnosti o jejich správnosti. V případě, že lékařský posudek (rozhodnutí příslušného orgánu, který lékařský posudek přezkoumává) nebude obsahovat všechny náležitosti nebo bude neurčitý či nesrozumitelný anebo že z postojů zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo z jiných důvodů se objeví potřeba (znovu a náležitě) objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození, je třeba v příslušném soudním řízení otázku, zda zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost, vyřešit (postavit najisto) dokazováním, provedeným zejména prostřednictvím znaleckých posudků. Uvedené současně znamená, že výpověď zaměstnavatele z pracovního poměru daná zaměstnanci podle § 52 písm. e) zákoníku práce není neplatným pracovněprávním úkonem jen proto, že zaměstnavatel přistoupil k výpovědi pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost zaměstnance, aniž by měl rozvázání pracovního poměru podložené (řádným a účinným) lékařským posudkem, popřípadě rozhodnutím správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává; uplatní-li zaměstnanec žalobou u soudu neplatnost takového rozvázání pracovního poměru (§ 72 zák. práce), soud může shledat výpověď neplatnou, jen jestliže zaměstnavatel dokazováním (zejména znaleckými posudky) neprokáže, že zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost. Ode dne 1. 4. 2012 (na rozdíl od předešlé právní úpravy) zaměstnavatel může platně přistoupit k výpovědi podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce, i když nemá k dispozici řádné posouzení zdravotního stavu zaměstnance lékařem, musí však v průběhu řízení prokázat, že zaměstnanec skutečně vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost.

Z uvedeného vyplývá, že pro platnost výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce je určující objektivní zjištění, že zaměstnanec nebyl ke dni doručení výpovědi z pracovního poměru schopen z příčiny dlouhodobé pracovní nezpůsobilosti z důvodu obecného onemocnění výkonu práce podle pracovní smlouvy, a to bez ohledu na závěry lékařského posudku, který byl k doložení existence výpovědního důvodu zaměstnavatelem použit, anebo (dokonce) bez ohledu na závěry rozhodnutí, vydaného v přezkumném řízení podle ustanovení § 46 nebo ustanovení § 47 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 8. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1096/2021, uveřejněném pod č. 43/2022 Sb. rozh. obč., nebo v rozsudku ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 21 Cdo 530/2022, konstatoval, že uvedené závěry se uplatní i po nabytí účinnosti zákona č. 202/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

V projednávané věci odvolací soud v souladu s uvedenými ustálenými závěry soudní praxe dovodil, že byla-li „významně zpochybněna“ přesvědčivost lékařského posudku poskytovatele pracovnělékařských služeb S. N., neboť „s ohledem na námitky žalobce a skutečnost, že žalobce utrpěl v minulosti u žalovaného pracovní úraz (pravého kolena) a nebylo možné bez dalšího pominout či vyloučit vliv následků pracovního úrazu na zdravotní stav žalobce a jeho způsobilost k výkonu práce“, soud prvního stupně „správně provedl důkaz znaleckým posudkem MUDr. Milana Richtra, CSc., soudního znalce z oboru zdravotnictví – ortopedie a traumatologie“. Pokud potom z tohoto znaleckého posudku zjistil, že „žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce vodohospodářský dělník, řidič pracovních strojů z důvodu jak obecných onemocnění, tak z důvodu následků pracovního úrazu s pravým kolenním kloubem ze dne 16. 1. 2012“, přičemž „podle zdravotní dokumentace a míry potíží, vzhledem k vykonávané profesi a popisu pracovního výkonu, znalec vyhodnotil za převažující důvod pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu práce pracovní úraz pravého kolenního kloubu, který posuzovanému největší měrou brání práci vykonávat“, je závěr odvolacího soudu o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, k níž žalovaný přistoupil z důvodu podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, správný.

Zpochybňuje-li dovolatel správnost shora uvedených závěrů o tom, za jakých okolností může soud z lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci vycházet a kdy je naopak nezbytné v příslušném soudním řízení otázku, zda zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě zdravotní způsobilost, vyřešit (postavit najisto) dokazováním, provedeným zejména prostřednictvím znaleckých posudků, s odkazem na závěry, k nimž Nejvyšší soud dospěl v rozsudcích sp. zn. 23 Cdo 4445/2018 (správně sp. zn. 22 Cdo 4445/2018), sp. zn. 30 Cdo 5359/2007, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010 nebo sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, pak přehlíží, že tato rozhodnutí nastolenou otázku neřeší, neboť se týkají hodnocení důkazu provedeného znaleckým posudkem; soudy přitom postupovaly v souladu se závěry uvedenými v těchto rozhodnutích, jestliže při posouzení odborného závěru o zdravotní způsobilosti žalobce k práci vyšly ze znaleckého posudku, jehož odborné závěry nepřezkoumávaly.

Další odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 224/2013 na projednávanou věc rovněž nedopadá, neboť v tam posuzované věci byla zdravotní způsobilost zaměstnance k práci (na rozdíl od projednávané věci) posuzována za právní úpravy účinné před 1. 4. 2012.

V části, ve které směřuje proti části výroku I písm. a) rozsudku odvolacího soudu, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení státu, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 1. 2023

JUDr. Pavel Malý
předseda senátu

Citace:

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2790/2022

www.nsoud.cz