K překážkám v práci na straně zaměstnance z důvodu obecného zájmu patří:
Ve všech uvedených případech zaměstnanci od zaměstnavatele přísluší pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, pokud tuto činnost nelze provést mimo pracovní dobu. Náhrada mzdy nebo platu od zaměstnavatele v těchto případech nepřísluší, není-li dále uvedeno jinak, nebo není-li dohodnuto nebo vnitřním předpisem stanoveno jinak.
Výkonem veřejné funkce (§ 201) se rozumí plnění povinností vyplývajících z funkce, která je vymezena funkčním nebo časovým obdobím a obsazovaná na základě přímé nebo nepřímé volby nebo jmenováním podle zvláštních právních předpisů. Jedná se např. o výkon funkce poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu, senátora Senátu Parlamentu, člena zastupitelstva územního samosprávného celku nebo přísedícího. Tento výčet není uveden taxativně, tj. úplně, jmenovitě uvedený, ale je pouze demonstrativním (příkladným) výčtem. Veřejnou funkcí není členství v orgánech obchodních korporací (například dozorčích radách, představenstvech, správních radách apod.), a to, ani kdyby šlo o obchodní korporaci vlastněnou nebo spoluvlastněnou státem nebo územním samosprávným celkem.
Zaměstnanci, který vykonává veřejnou funkci vedle plnění povinností vyplývajících z pracovního poměru, může být poskytnuto pracovní volno v rozsahu nejvýše 20 pracovních dnů (směn) v kalendářním roce.
Uvedená pravidla však platí pouze, nestanoví-li jiný právní předpis jiný rozsah uvolnění. Takovým jiným předpisem je například zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), či zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, které upravují rozsah pracovního volna neuvolněných členů zastupitelstev obcí, krajů a hlavního města Prahy tak, že volno se poskytne na nezbytně nutnou dobu, přičemž tuto dobu určí příslušná obec, kraj či hlavní město Praha.
O výkon občanských povinností (§ 202) jde zejména:
nebo v obdobných mimořádných případech a v případech, kdy je fyzická osoba povinna podle právních předpisů osobní pomoc poskytnout.
Jiné úkony v obecném zájmu jsou stanoveny jednak v § 203 a § 203a zákoníku práce, které uvádí jejich výčet, maximální rozsah jednotlivých překážek a podmínky krátkodobého uvolnění, při nichž se poskytuje zaměstnanci pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu nebo bez náhrady mzdy nebo platu, a jednak ve zvláštních právních předpisech.
Podle zákoníku práce pracovní volno pro jiný úkon v obecném zájmu:
Zaměstnanci, který je dlouhodobě uvolněn pro výkon veřejné funkce, nepřísluší od zaměstnavatele, u něhož je dlouhodobě uvolněný zaměstnanec v pracovním poměru, náhrada mzdy nebo platu. Odměnu za výkon veřejné funkce, která se posuzuje jako plat, poskytuje dlouhodobě uvolněnému zaměstnanci ten zaměstnavatel, pro kterého byl zaměstnanec dlouhodobě uvolněn.
Poskytování této odměny (platu) upravuje například zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, poskytování odměny členům zastupitelstev územních samosprávných celků je upraveno v příslušných ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
Pokud je zaměstnanec podle zvláštního právního předpisu uvolněn pro překážku v práci z důvodu obecného zájmu, je právnická nebo fyzická osoba, pro kterou byl zaměstnanec činný, popřípadě, z jejíhož podnětu byl uvolněn, povinna uhradit zaměstnavateli, u něhož byl zaměstnanec v době uvolnění v pracovním poměru, náhradu mzdy nebo platu, která byla zaměstnanci poskytnuta, pokud se s touto právnickou nebo fyzickou osobou nedohodl na upuštění od úhrady. Náhrada mzdy nebo platu se však hradí maximálně do rozsahu průměrného výdělku podle § 351 až 362.
Zaměstnanci přísluší za pracovní volno související s akcí pro děti a mládež náhrada mzdy nebo platu, za splnění následujících podmínek, nejvýše však za počet hodin pracovního volna odpovídající délce jeho stanovené nebo kratší týdenní pracovní doby) v kalendářním roce:
Tyto skutečnosti je přitom zaměstnanec povinen zaměstnavateli prokázat. Náhrada mzdy či platu přísluší ve výši průměrného výdělku (tj. hodinového), nicméně maximální výše poskytnuté náhrady mzdy nebo platu činí výši jedné stočtyřiasedmdesátiny průměrné mzdy v národním hospodářství na přepočtené počty zaměstnanců zveřejněné Českým statistickým úřadem) za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém se poskytuje pracovní volno. Tuto výši vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí formou sdělení ve Sbírce zákonů, přičemž tuto částku zaokrouhlí na desetihaléře směrem nahoru. Sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí č. 400/2023 Sb., byla vyhlášena výše jedné stočtyřiasedmdesátiny průměrné mzdy v národním hospodářství na přepočtené počty zaměstnanců za první až třetí čtvrtletí roku 2023 ve výši 243,90 Kč.
Zaměstnavatel má nárok na zpětnou úhradu poskytnuté náhrady mzdy nebo platu související s touto překážkou v práci ze státního rozpočtu; maximálně však do výše stanovené v předchozím odstavci. Zaměstnavatel musí doložit poskytnutí náhrady mzdy nebo platu a splnění podmínek pro její poskytnutí. Úhradu poskytne na žádost místně příslušná územní správa sociálního zabezpečení. Místní příslušnost se řídí § 7 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. S účinností od 1. 1. 2024 se náhrada mzdy nebo platu pro tyto účely bude považovat za přeplatek na pojistném a bude uhrazována na základě žádosti o vrácení přeplatku na pojistném.
Judikát NS: 21 Cdo 2745/2013