Zákoník práce umožňuje, aby byla mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem sjednána zkušební doba. Zkušební doba slouží k tomu, aby si obě strany mohly ověřit, zda jim bude pracovní poměr vyhovovat. Pokud tomu tak nebude, je oběma stranám umožněno během zkušební doby pracovní poměr rychle a bez uvádění důvodů ukončit. Zkušební doba není dána „ze zákona“, ale musí být vždy sjednána.
Je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než 4 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru. Pouze u vedoucích zaměstnanců může být zkušební doba sjednána až v délce 8 měsíců. Zkušební doba může být sjednána rovněž v souvislosti se jmenováním na pracovní místo vedoucího zaměstnance (§ 33 odst. 3 zákoníku práce).
U pracovních poměrů na dobu určitou nesmí zkušební doba přesáhnout polovinu sjednané doby trvání pracovního poměru.
Pokud by byla sjednána zkušební doba delší než je zákonem povolené maximum (4 nebo 8 měsíců, případně polovina doby trvání pracovního poměru na dobu určitou), nebylo by její sjednání pouze z tohoto důvodu neplatné, zkušební doba by však činila jen zákonem povolené maximum.
Zkušební doba musí být sjednána písemně a nejpozději v den vzniku pracovního poměru (den jmenování na vedoucí pracovní místo), jinak je neplatná. Zkušební dobu nelze sjednat, pokud pracovní poměr již vznikl. Zkušební doba může být dohodou stran zkrácena. Zkušební doba sjednaná nejdříve dne 1. 6. 2025 (tj. po účinnosti tzv. flexibilní novely zákoníku práce) může být za jejího trvání (tedy dokud zkušební doba ještě běží) i dodatečně prodloužena písemnou dohodou zaměstnance a zaměstnavatele, pokud budou dodrženy maximální zákonem povolené limity trvání zkušební doby. Ze zákona se pak zkušební doba prodlužuje o pracovní dny zaměstnance, v nichž během zkušební doby neodpracoval celou směnu z důvodu překážky v práci, čerpání dovolené nebo neomluveného zameškání práce.
Judikáty NS: